České zoologické názvosloví

Již delší čas byla v naší zoologické a pedagogické veřejnosti diskutována otázka nezbytnosti pravidel českého zoologického názvosloví. Ukazovalo a ukazuje se, že nová překladová i původní vědecko-populární literatura, komentáře k televizním pořadům i texty učebnic vyžadují určité zásady pro sjednocení tvorby i užití českých jmen živočichů.

Reakcí České zoologické společnosti na většinou libovolné vytváření a často zavádějící a nesmyslné používání českých jmen živočichů autory různých textů byl návrh zásad českého zoologického názvosloví z přelomu let 1998/99. Návrh byl publikován předsedou ČZS Dr. I. Heráněm, CSc. v časopisech Živa, Vesmír, Biologie-chemie-zeměpis. Začátkem roku 1999 byla potom při hlavním výboru ČZS ustavena názvoslovná komise ve složení (podle abecedy a bez titulů) V. Baruš, V. Ducháč, J. Gaisler, I. Heráň, K. Hudec, A. Kůrka, J. Moravec, R. Obrtel, J. Škopek, M. Švátora, F. Tenora a J. Zelený. Jejím úkolem bylo shromáždit připomínky k publikovanému návrhu zásad a zpracovat definitivní jejich znění.

Komise původní návrh postupně upravovala podle obdržených připomínek od členů i nečlenů ČZS, podle výsledků diskuse při valné hromadě ČZS v listopadu 1999 a v neposlední řadě na základě intenzívní výměny názorů mezi svými členy.

Definitivní znění zásad českého zoologického názvosloví je zde publikováno tak, jak bylo v červnu 2000 schváleno hlavním výborem ČZS.

1. Účelem českého zoologického názvosloví je zprostředkovat šíření přírodovědeckých poznatků, tj. umožnit komunikaci mezi odborníky a neodborníky. Proto je žádoucí, aby česká jména byla co možná jednoduchá, odborně a jazykově přijatelná, srozumitelná a stabilní.

2. V zájmu stability českého názvosloví se doporučuje maximální využití již existujících názvů forem a skupin, ať již kodifikovaných, nebo osvědčených v praktickém používání. Trvalou vazbu těchto názvů na příslušné formy je třeba zachovat i v případě, že z vědeckých důvodů dojde v jejich taxonomickém chápání k určitým posunům.

3. Pokud české názvy neexistují a je nutno vytvořit pojmenování nová, nebo je nutné se rozhodnout pro užití jednoho z více existujících názvů, doporučuje se dodržovat tyto zásady:

a) České názvosloví živočichů nemá být obdobou názvosloví vědeckého, a proto se ani neřídí důsledně jeho pravidly (zásada priority, změny názvů živočichů v souvislosti s taxonomickými posuny apod.). Například severoamerický rys by se měl stále jmenovat rys kanadský, bez ohledu na to, zda je vědou momentálně pokládán za samostatný druh, nebo za subspecii našeho rysa ostrovida, zda je řazen do rodu Lynx nebo Felis (doporučuje se přihlédnout k odst. 3d).

b) Není nutné, aby každému vědeckému rodovému jménu odpovídalo i odlišné české označení. Naopak, zejména u méně známých forem se doporučuje užití širších skupinových označení, v případě potřeby až do úrovně řádu nebo i vyšší (např. rodové jméno daman pro všechny příslušníky řádu Hyracoidea, přestože se v jejich vědeckém označení objevují rodové názvy Procavia, Heterohyrax a Dendrohyrax).

c) Pojmenování druhů je dvouslovné, přičemž na prvním místě je označení rodu (kachna pižmová, nikoliv pižmová kachna). V případě, kdy nemůže dojít k záměně, lze určitý druh označit i jediným jménem (např. lev, fenek, kojot apod.). Takové jméno potom nelze vztáhnout pouze k rodu. Jednoslovné druhové názvy je třeba používat s rozvahou.

d) Každý poddruh má v českém odborném názvosloví trinomické jméno. V případě, kdy nemůže dojít k záměně, lze určitý poddruh označit i dvouslovným jménem (např. medvěd brtník místo medvěd hnědý brtník nebo krajta tmavá místo krajta tygrovitá tmavá apod.). Takové dvouslovné jméno potom ovšem nelze vztáhnout pouze k druhu.

e) Ve zvláštních případech, mezi něž patří např. označení smíšené populace biologických druhů a kleptonů, je vhodné toto označení uvedením v uvozovkách přímo vyznačit (např. zelení skokani). Samotný klepton pak ponese dvouslovné jméno (např. Rana kl. esculenta - skokan zelený).

f) U domácích zvířat stačí volit pojmenování typu koza domácí, tur domácí apod., bez ohledu na původního předka. Podrobnější jména plemen, odrůd apod., nejsou již záležitostí zoologického názvosloví.

g) České jméno se doporučuje vytvářet souhlasně se jménem vědeckým (např. purpurea = červená). Je-li vědecké pojmenování pro překlad nevhodné, doporučuje se použít překlad jména anglického, popř jiného světového jazyka. Teprve v případě, že budou tato jména z nějakého důvodu nevhodná, doporučuje se vytvoření jiného českého označení. Jako málo vhodná se přitom jeví kombinace dvou podstatných jmen, zejména pokud jsou nestejného gramatického rodu (kachna chocholatá versus polák chocholačka).

h) Pokud jde o druhy méně frekventované, doporučuje se použít k jejich označení české rodové jméno (či jméno vyšší jednotky, např. řádu) doplněné kompletním jménem vědeckým (např. pisivka Lachesilla bernardi).

i) U jmen rodů, jejichž gramatický rod není v češtině jasný (např. moko, kynkažu, koala, panda apod.), se doporučuje v názvoslovných publikacích přímo stanovit gramatický rod a způsob skloňování.

4. Pro názvy vyšších taxonů (řád a výše) se doporučuje užívat vžitá pojmenování (viz např. brodiví místo případné snahy použít názvu s příponou -tvaré apod.). Pro taxony vyšší než rod pojmenované podle některého rodového jména, je nutné použít jména rodu v tomto taxonu zahrnutého.

5. Autorům a uživatelům českých jmen živočichů se doporučuje konzultovat nejasné případy s Názvoslovnou komisí České zoologické společnosti, Viničná 7, 128 44 Praha 2.

6. Česká zoologická společnost si vyhrazuje právo vydávat osvědčení o odborné použitelnosti publikovaných jmen v názvoslovných příručkách. Autoři těchto prací předloží proto před jejich publikováním 2 kopie rukopisů výboru ČZS k recenzi. Obnovovaný seznam publikovaných názvoslovných příruček s osvědčením ČZS bude přílohou těchto zásad.