Dříve někteří vědci ovšem namítali, že fontány jsou vidět i v teplých mořích, kde by podle obecné zkušenosti vydechovaný vzduch neměl kondenzovat. Myslelo se tak, že do přední části nozder vniká voda, která pak při výdechu vytvoří fontánu z vodní tříště. V 50. letech 20. století však bylo dokázáno, že do předních částí nozder žádná voda nevniká a fontána je skutečně tvořena kondenzovanými vodními parami z přirozené vlhkosti nadechovaného vzduchu.
   Jak je tedy možné, že se fontány tvoří i za teplého počasí v teplých mořích? Vydechovaný, v plicích ohřátý vzduch, je vydechnut poměrně malými úzkými nosními otvory velmi rychle. Tedy pod značným tlakem (což je i opravdu slyšet). Díky tomu se pak vydechovaný vzduch silně rozpíná, a tím i ochlazuje. A proto v okolním vzduchu vodní páry zkondenzují.

   Každý druh kytovce má formovány dýchací otvory jiným způsobem. Také se pochopitelně liší velikostí těla a tím i objemem plic a rychlostí výdechu. Kosticovci mají vždy dva vnější dýchací otvory, kdežto u ozubených kytovců nalezneme dýchací otvor (nostril) vždy jen jeden. To vše se projeví na výsledném tvaru fontány. Malé druhy mají jen malé a nevýrazné fontánky a nebo nejsou vidět vůbec. U velkých kytovců je tomu naopak. Podle vzhledu vydechované fontány je možné i určit druh velkého kytovce (obrázek). Pravé velryby mají fontány vlastně dvě. U plejtváků jsou dýchací otvory blízko sebe a vydechovaný vzduch splyne do fontány jedné. Vorvaň, jakožto ozubený kytovec, má jen jeden dýchací otvor. Jeho fontána nesměřuje kolmo vzhůru, ale šikmo kupředu a mírně doleva.