|
32. Proč jsou některé veverky rezavé a některé černé nebo hnědé, i když je to jeden a tentýž druh?
Barevné varianty většinou odpovídají prostředí a klimatickým podmínkám. Tři barevné formy veverky obecné (Sciurus vulgaris) jsou typickým příkladem takovéto variability druhu, která je podmíněna teplotou prostředí a projevuje se genetickými odlišnostmi populací jednoho druhu. Jednotlivé barevné variety odpovídají zonalitě oblasti, a to jak ve smyslu vertikálním (nadmořská výška), tak i horizontálním (zeměpisná šířka). Pro chladnější oblasti (severnější a horské) a přirozené jehličnaté lesy je typický výskyt tmavě zbarvených jedinců (černých, tmavohnědých nebo červenohnědých). Tmavší srst je obyčejně hustější a teplotně lépe izoluje (zachycuje více tepelné části světla), než srst světlých jedinců. Světlé formy (rudohnědé nebo červené), které se vyskytují v teplejších oblastech jsou typické pro listnaté lesy nebo např. pro parky a městské sady. Rudé veverky se tedy vyskytují hlavně v teplejším a sušším prostředí, zatímco tmavé najdeme spíše v oblastech chladnějších a vlhčích. Podobnou závislost ve zbarvení lze vysledovat i u severoamerického druhu - veverky popelavé (Sciurus carolinensis). Výše uvedená pravidla určující barevnost veverek nelze chápat absolutně. V praxi lze vysledovat spíše převažující tendence. V jednom veverčím vrhu mohou totiž být rezavá i tmavohnědá mláďata. -Mat-; -Mrk-
|