Jedním z charakteristických znaků nosorožců (Rhinocerotidae) jsou, kromě krátkého krku, široké hrudi a krátkých podsaditých nohou mohutné rohy. Nosorožčí lebka je protažená, v zadní části vyvýšená a má malou mozkovnu. V mediální rovině nosních kostí se nacházejí jeden nebo dva kónické rohy. U některých forem (druhů) mohou být nízké až nezřetelné. Jsou známy i fosilní zástupci bez rohů.

   Roh nosorožce je útvar vyrůstající z pokožky bez kostěného základu. S lebkou není spojen přímo, ale volně se s kůží připojují v místě drsné plošky nosní kosti. Roh současných nosorožců je derivátem pokožky, podobně jako jsou např. nehty a kopyta. Vývoj rohu začíná výrazným rohovatěním pokožky v nosní oblasti hlavy. V místě rohovatění se vytvářejí dutá keratinová vlákna, která se prodlužují. Dochází k jejich těsnému stmelení, čímž vzniká monolitní stvol tvořený mnoha vlákny - nepravý roh.

   Rohy recentních druhů nosorožců jsou umístěny v přední části hlavy, kde nosní kosti přečnívají lebku. V závislosti na druhu se vyskytují dva, jeden nebo i žádný roh (např. u samic nosorožce jávského). Pokud má nosorožec pouze roh jeden (Rhinoceros sondaicus, R. unicornis) vyrůstá nad nosními kostmi, pokud se vyskytují dva rohy (Diceros bicornis, Dicerorhinus sumatrensis, Ceratotherium simum), pak zadní (obvykle menší) vyrůstá na čelní kosti lebky.

   Díky svým rohům se dostali nosorožci na pokraj vyhubení. Z rohů se vyrábí především obřadní předměty a prášek z nich využívá tradiční medicína. Žádné léčivé účinky však nebyly nikdy prokázány (nastrouhejte si nehty a máte totéž ;-)).