 |
Úvod | Redakce | Teorie | Systém | Galerie | Dotazy | Literatura | |
Rekordy savců (1)
Tělesné rozměry
 Podle tělesných rozměrů:
největší,
nejmenší,
nejdelší,
nejvyšší,
nejtěžší,
nejtučnější savec,
největší ztráta hmotnosti,
největší šelma,
nejmenší šelma,
největší kočkovitý savec,
nejdelší rohy,
nejmenší rohy,
největší paroží,
největší roh,
nejdelší srst,
nejsilnější kůže,
největší rozpětí křídel,
nejdelší kel,
nejvíce zubů,
nejširší tlapy,
nejtěžší mozek,
nejtvrdší kost,
nejmenší mládě,
nejdelší jazyk,
největší oči,
nejsilnější vrstva tuku,
nejvíce obratlů v ocase,
nejméně krčních obratlů,
největší uši
|
Největší savci
Největším savcem dnešního světa a patrně i největším savcem všech dob je plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus). Rekordní jedinci mohou dorůst až 33,5 a hmotnosti až 190 tun. Obvykle ale dorůstají délky "pouhých" 19–27,5 metrů a hmotnosti 60–140 tun.
I další kytovci dosahují obřích rozměrů. K největším patří plejtvák myšok (Balaenoptera physalus), který dorůstá 18–23 (27,3) m a hmotnosti 45–70 (100) t, dále plejtvák sejval (Balaenoptera borealis) s 12–15 (21) m a 20–30 (40) t, velryba grónská (Balaena mysticetus) s 15–18 (20) m a 50–70 (100) t, keporkak (Megaptera novaeangliae) 11–19 m a 25–30 (40) t. Z ozubených kytovců je největší vorvaň (Physeter catodon) s 8–20 (23,1) m a 35–70 (85) t. Takovýchto velikostí mohou savci dosáhnout pouze díky pobytu ve vodním prostředí, které jejich tělo nadnáší. Na souši se i menší druhy kytovců udusí vahou vlastního těla.
Ze suchozemských savců, kteří dnes žijí, je největší slon africký (Loxodonta africana). Sloni afričtí váží 2,7–6,3 (7,5) t, měří 6–7,5 m do délky a 1,6 až 4 m v kohoutku (průměrně 3,2 m). Největší sloni afričtí patří k jihoafrickému poddruhu (Loxodonta africana africana). Z roku 1955 je znám z Angoly nedoložený případ slona měřícího v kohoutku 3,95 m a vážícího zhruba 12 tun. Největším doloženým slonem byl samec ulovený 7. 11. 1974 v Mucusso (Angola). Když ležel na boku, měřil v kohoutku 4,2 m, což znamená, že ve stoje musel měřit asi 4 m. Vážil 13,5 tuny. Dnes je tento jedinec vystaven ve Smithsonian Museum (Washington). Vystavený preparát měří 4,01 m. Druhým největším slonem byl údajně jedinec, který měřil v kohoutku 3,8 m a měl hmotnost asi 10,8 tun. Od konce chobotu po konec ocasu měřil 10 m. Druhým největším suchozemským savcem je slon indický (Elephas maximus), který bývá často chován v zajetí, a proto je jeho měření a vážení snazší. Divoce žijící sloni indičtí dosahují hmotnosti 2,0–5,7 (6,7) tun, 5,5–6,4 m na délku a v kohoutku měří 2,5–3 (3,2) m.
Maximální výška pleistocénního mamuta (Mammuthus trogontherii) byla změřena podle kostry na 4,5 m, živý jedinec tak měřil rovných 4,74 m a vážil asi 16 tun.
Ale vůbec největším a nejmohutnějším známým suchozemským savcem, který kdy žil, bylo Indricotherium transouralicum. Byl to nosorožec s dlouhým krkem a bez rohu, který žil před 35 mil. lety (Oligocén a spodní Miocén) v celé západní Asii a v Evropě. Nálezy jeho kostí pocházejí z roku 1907–1908 z Bugti Hills v Balúčistánu (Pákistán). Indricotherium měřilo od země po vrchol hřbetního hrbu 7,5 m. Délka těla byla 11,3 m a hmotnost okolo 11 tun. Maximálně mohli dosahovat 16–22 tun, což je srovnatelné s vyhynulými největšími chobotnatci. Jedna studie založená na extrapolaci hmotnosti pouze ze tří největších nalezených kostí zástupců rodu Indricotherium naznačuje, že tito savci mohli vážit i 20–30 tun. Největším aktivně létajícím savcem je v dnešní době kaloň malajský (Pteropus vampyrus). Mládě váží až 47 g. Dospělci dorůstají délky výjimečně i 48 cm o hmotnosti až 1 652 g. Rozpětí křídel může mít i 168 cm. |
Nejmenší savci
Určení nejmenšího savce je sporné, protože záleží na způsobu měření. Problém je rovněž v tom, že lze špatně porovnávat zcela rozdílné formy savců. Obecně nejlepším určením je hmotnost, avšak ta nebývá mnohdy (zvláště přímo v terénu) zjišťována. V takových případech je upřednostňováno měření délky těla. Výzkumy založené na měření muzejních materiálů se zase nejčastěji zakládají na měření délky lebek.
Pravděpodobně nejmenším savcem světa je bělozubka nejmenší (Suncus etruscus). Rozhodně je nejmenším z evropských savců. Bez ocasu měří (3,35) 3,6–5,18 (5,3) cm. Ocas je dlouhý 2,4–2,9 cm. Celková průměrná délka (s ocáskem) tohoto hmyzožravce je asi 6,5 cm. Bělozubka nejmenší je rovněž i nejlehčím savcem světa Její hmotnost se pohybuje od (1,2) 1,42 do 2,55 (2,7) g. Vyskytuje se okolo Středozemního moře, v Asii je rozšířena až po Čínu a Thajsko. Ojedinělé nálezy pocházejí z Afriky, kde se vyskytuje směrem k jihu až po kapsko. Díky své velikosti (nebo spíše malinkosti) je bělozubka nejmenší schopna procházet chodbičkami velkých druhů žížal. Přestože se živí především malými druhy žížal a různým hmyzem je nepravděpodobné, že by mohla ulovit velkou žížalu (delší než 8 cm), stejně jako v zajetí nebyla schopna ulovit kudlanku nábožnou (Mantis religiosa). V zajetí je bělozubka běžně krmena larvami potemníků a cvrčky. S bělozubkou nejmenší (S. etruscus) mohou, co do velikosti, soupeřit i jiní hmyzožravci, jejichž průměrná hmotnost je jen nepatrně vyšší. Jsou to málo známý rejsek nejmenší (Sorex minutissimus), který žije v severní Evropě a Asii a váží 1,5–4,0 g a rejsek drobný (Sorex hoyi), jehož váha se pohybuje od 2 do 4 g. Z českých savců je nejmenší další z rejsků - rejsek malý (Sorex minutus), který měří 6 cm a váží 3,5 g. Druhým nejmenším savcem světa je vzácný netopýrek thajský (Craseonycteris thonglongyai), který váží pouhých 1,7–2,0 g, což jen o něco málo více než průměrná hmotnost bělozubky nejmenší. Narozdíl od bělozubky nemá netopýrek ocas a délka těla je pouhé 3 cm. Jeho lebka měří pouhých 11 mm (bělozubka nejmenší má lebku dlouhou 13 mm) a je nejmenší savčí lebkou. Avšak lebky letounů jsou vzhledem k jejich tělu obecně kratší, zatímco hmyzožravci mají lebky v poměru nejdelší. Netopýrek thajský je ale rozhodně nejmenším zástupcem řádu letounů. Najdeme jej pouze ve 21 vápencových jeskyních na řece Kwae Noi v jihozápadním Thajsku. Připomíná tak trochu přerostlého vypaseného čmeláka. Na délku měří 2,9–3,3 cm (hlava + trup), rozpětí křídel činí 13,0–14,5 cm (výjimečně byli zaznamenáni i jedinci s rozpětím 18 cm). Velmi malí jsou i někteří netopýři rodu Pipistrellus nebo některé druhy z čeledi Natalidae.
V roce 1998 byl ohlášen fosilní nález 8 mm velké kosti spodní čelisti, což je nový rekord nejmenšího savce. Zmíněná spodní čelist patří vyhynulému hmyzožravci rodu Batodonoides. Fosílie byla nalezena v kmeni velkého tropického stromu, který byl pohřben v křídových sedimentech (stáří se odhaduje na 65 miliónů let) ve Wyomingu. Podle tohoto fosilního nálezu, který byl učiněn na Univerzitě v Michiganu při rozpouštění vápence kyselinou lze předpokládat, že tento primitivní savec mohl vážit 1,3 gramy. Zuby jsou na výšku menší než jeden milimetr a i další měření ukazují na signifikantně menšího savce než kterými jsou bělozubka nejmenší a netopýrek thajský. Nejmenším primátem je maki trpasličí (Microcebus murinus) původem ze západního Madagaskaru. Délka těla s hlavou je kolem 6,2 cm, ocas měří 13,6 cm. Průměrná váha makiho trpasličího je okolo 30,6 g. Nejdelší savci
Největším savcem světa je plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus). Nejdelším jedincem světa, který byl kdy zaznamenán byla samice plejtváka obrovského vyplavená v roce 1909 u Grytviken (Jižní Georgie, Falklandské ostrovy) v jižním Atlantiku, která měřila na délku 33,6 m. V roce 1926 byl ve stejné oblasti uloven jedinec o délce 33,27 m. Dospělí plejtváci tedy mohou dosahovat délky až 34 m. Dnes jsou však plejtváci obrovští na pokraji vyhubení a v mořích se dnes již setkáváme spíše jen s menšími jedinci okolo 30 m. Ti mohou vážit 130–160 tun.
Takových hmotností nedosahovali ani nejtěžší dinosauři. Největším sauropodním dinosaurem byl Brachiosaurus, který měřil 22,5 m a vážil "pouze" 78 tun. Kompletní kostra je uložena v berlínském muzeu.
Největším ozubeným kytovcem žijícím trvale ve vodním prostředí je vorvaň (Physeter catodon). Spodní čelist, která je uložena v Britském přírodovědném muzeu v Londýně měří něco přes 5 m. To znamená, že celý jedinec musel měřit okolo 25 metrů.
Nejvyšší savec
Nejvyšším savcem světa je jeden z poddruhů žirafy - žirafa masajská (Giraffa camelopardalis tippelskirchi). Největší výška byla naměřena u samce jménem George přivezeného v roce 1959 do Zoo v Chester (Velká Británie) z Keni. V devíti letech věku jeho "růžky" drhly o strop žirafího pavilonu, který byl vysoký 6,1 m. George zemřel v roce 1969. Existují ale i nepodložené zprávy o zastřelení žirafího samce, který byl údajně 7 metrů vysoký. Zhruba polovinu výšky žirafy masajské tvoří její dlouhý krk, který může mít délku až 296 cm. Mládě žirafy masajské je při narození vysoké 162 až 186 cm a váží 39–52 kg. Samice jsou menší a výrazně lehčí než samci.
Průměrná výška člověka se pohybuje okolo 170–180 cm. Vzhledem k sekulárnímu trendu se bude nejspíš dále zvyšovat. Avšak již dnes měří někteří lidé mnohem více. Nejtěžší savec
Samice plejtváka obrovského chycená 20. března 1947 v jižním moři vážila 109 tun a měřila 27,6 m. Hmotnost vylovených kytovců však neodpovídá hmotnosti živého zvířete, protože u mrtvého jedince dochází ke ztrátě krve a jiných tělních tekutin. Hmotnost ulovených plejtváků se pohybuje okolo 100 tun (v literatuře se můžeme setkat i s hodnotami okolo 150 tun, což není pro živé jedince hodnota nereálná). V roce 1948 byla ulovena 26,5 m dlouhá samice, která byla celá vážena po kusech. Součet hmotností masa, krve i obsahu žaludku se rovnal váze 134,2 tun. Údajně nejtěžším jedincem byla dospělá samice plejtváka obrovského, která vážila 190 tun. Mláďata plejtváka obrovského jsou při narození 6–8 m dlouhá a váží přibližně 3 tuny. Během prvních 12 měsíců přiberou až 26 tun. Nejtěžším suchozemským savcem je dnes bezesporu slon africký (Loxodonta africana). Dospělí samci váží 5,5–6,0 tun. Hned za ním následuje slon indický (Elephas maximus). Samec chovaný v Mysore (Indie, jižně od města Bangalore v jižním cípu poloostrova) vážil 6 198 kg a měřil na výšku 3,1 m. Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius) je společně s rypoušem sloním (Mirounga leonina) největším „obojživelným“ savcem. Největší váha samců hrochů obojživelných je 3 až 4,5 t. Hmotnost rypoušů se pohybuje okolo 4 tun. koroun bezzubý až 4 t, délaka až 6 m Hmotnosti některých dalších vybraných savců naleznete zde. Nejtučnější savci
Měření obsahu tuku je mnohem obtížnější než zjišťování velikosti nebo váhy. Měření obsahu tuku lze provádět pouze na mrtvém jedinci. Navíc existují nejasnosti ohledně definice co znamená nejtučnější. Je jím savec, který má největší celkové množství tuku a nebo je jím druh, který má největší procentuální zastoupení tuku na celkové hmotnosti těla?
Absolutně nejvíce tuku má současně i největší savec světa - plejtvák obrovský (Baleanoptera musculus), který průměrně dosahuje hmotnosti 120 tun. Před porodem, kdy přestávají přijímat potravu a migrují z arktického a antarktického moře do tropických vod, dosahuje vrstva jejich podkožního tuku asi 6–8 cm, což odpovídá objemu asi 15 m3 tuku. V procentuálním srovnání se však objem tuku plejtváka obrovského podílí na jeho celkové hmotnosti jen přibližně 12 %. V tomto pohledu jsou asi nejtučnějšími savci mláďata tuleně kroužkovaného (Phoca hispida). Tuleň kroužkovaný je cirkumpolárně rozšířen a koncem podzimu a v zimě se dospělci zdržují hlavně ve vodě pod ledem, kde je tepleji než na povrchu (voda si udržuje stále teplotu okolo 3 °C). Mláďata se rodí podle klimatických podmínek v brlohu ze sněhu od poloviny března do poloviny června. V době odstavení tvoří 50 % hmotnosti mláděte čistý tuk. Ještě tučnější ale mohou být některá laboratorní zvířata. V padesátých letech byla v "Jackson laboratories" získána mutantní myš kmene OB (OB = obese = obézní), která byla mimořádně tlustá. Myš měla genetickou anomálii, která zabraňovala přenosu chemických signálů (leptinů) z uloženého tuku do mozku. Leptin vnímá většina savců v mozku jako upozornění na množství tuku v těle a při jejich nadměrném množství většinou omezují příjem potravy. Protože mozek OB myši nemohl tento signál získávat byla myš stále žravá a u dospělců tvořil tuk až 70 % jejich hmotnosti. Avšak ani OB myš není držitelem rekordu nejtučnějšího savce. Tato pocta patří nám, lidem. Nejtlustějším člověkem světa byl dosud muž Jon Minnoch, který žil ve státě Washington (USA). Když zemřel v roce 1983 ve věku 42 let byl 1,85 m vysoký a podle odhadu vážil neuvěřitelných 635 kg. Vzhledem k tomu, že normální muž této výšky by měl vážit méně než 100 kg, musel tuk v jeho těle představovat asi 80 % jeho hmotnosti. Největší ztráta hmotnosti
Samice plejtváka obrovského (Balaenoptera musulus) vážící 132 tun ztratí během 7 měsíců kojení až 25 % tělesné hmotnosti.
Největší šelma
Největší šelmou, která kdy žila, byl pravděpodobně medvěd Arctodus simus z podčeledi Tremarctinae. Žil v pleistocénu na území Severní Ameriky a v kohoutku dosahoval při chůzi po čtyřech výšky koně. Nápadné jsou u tohoto medvěda relativně dlouhé končetiny, které mu umožňovaly rychlý běh.
Dnes je největší pozemní šelmou jeden z poddruhů medvěda hnědého -
kodiak (Ursus arctos middendorffi), který je i současně největším masožravým suchozemským savcem. Největší zaznamenaná hmotnost kodiaka byla 1 200 kg (v zajetí). Výška ve vzpřímeném postoji je až 3,8 m, výška v kohoutku může být i 1,7 m a délka je velice nečasto až 3,4 m. Medvěd kodiak se vyskytuje na ostrově Kodiak (podle kterého je také pojmenován), Afognak, Shuyak a v Aljašském zálivu v USA. Z ploutvonožců dosahuje největší velikosti vzácný rypouš sloní (Mirounga leonina), který žije v malém počtu u části pobřeží Antarktidy a Jižní Ameriky. Samci měří i přes 6,5 metrů a dosahují hmotnosti až 4 tuny. Samice jsou nanejvýš 3 metry dlouhé. Nejmenší šelma
Nejmenší šelmou je
lasice kolčava (Mustela nivalis). Občas se setkáme s tím, že nejmenší šelmou je její blízká příbuzná lasice kolčavka. Kolčavka není ale samostatný druh, jde o drobnější formu lasice kolčavy. Lasice kolčava měří i s ocasem až 21,5 cm.
Největší kočkovitý savec
Samec tygra sibiřského (Panthera tigris altaica) měří na délku včetně ocasu průměrně 3,15 m. V kohoutku dosahuje 99–107 cm a váží 265 kg. Tygr indický (Panthera tigris tigris) zastřelený v listopadu 1967 na severu Uttar Pradesh měřil na délku 333 cm a vážil 389 kg. Průměrný dospělý samec měří 282 cm a váží asi 190 kg.
Největší tygr sibiřský ze zajetí (chovatel Joan Byron-Marasek v Clarksburg, New Jersey) měřil v devíti letech (říjen 1986) 333 cm a vážil neuvěřitelných 423 kg. Nejdelší rohy
Největší délku rohů má sudokopytník z podčeledi turů - arni (Bubalus arnee) žijící v Indii. Samec zastřelený v roce 1955 měl rohy dlouhé 424 cm, měřeno vnějším obloukem od špičky jednoho přes zahnutí rohu a přes čelo až po špičku druhého rohu.
Nejkratší rohy
Antilopka trpasličí (Neotragus pygmaeus) má ze všech v dnešní době existujících druhů savců nejmenší rohy. Ty se vyskytují jen u samců tohoto druhu sudokopytníka a jsou dlouhé pouze 1,2 cm až 2,5 cm. Největší jedinci dosahují váhy 1,5 až 2 kg a v kohoutku měří 20 cm (zřídkakdy maximálních 26 cm).
Největší paroží
Parohy jsou typickým znakem jelenovitých (Cervidae). Největší paroží má americký poddruh
losa evropského - los aljašský (Alces alces gigas). Jeho neobvykle tvarované lopatovité paroží může být až 20 kg težké, výjimečně i těžší. Rozpětí paroží dosahuje od 160 cm do 200 cm. Rekordní délka parohů byla 199 cm a i s lebkou vážily 41 kg, což znamená, že bez lebky musely tyto parohy vážit asi 26–34 kg. Los aljašský je i největším recentním jelenem. Největší paroží vůbec, měl zřejmě pleistocenní jelen Megaloceros giganteus. Rozpětí parohů dosahovalo 3,5 metru. Nejdelší roh
Nejdelší roh byl změřen u jedince druhu nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum). Jeho roh měřil 158 cm. Zajímavostí je, že v Evropě se rozšířily zprávy o zvířatech s jedním rohem právě z popisu nosorožců. A právě tyto zprávy podnítily pověsti o jednorožcích.
Nejdelší známý roh měl jednorohý pliocénní asijský nosorožec Elasmotherium sibiricum. Délka jeho rohu přesahovala 2 m. Nejdelší srst
Nejdelší chlupy má pižmoň (Ovibos moschatus), který žije v chladných oblastech. Na krku a zadku mohou chlupy dorůstat až 90 cm. Na hřbetě jsou kratší.
Nejsilnější kůže
Většinou přetrvává názor, že nejsilnější kůži mají nosorožci. Není tomu ale tak. Nosorožci mají totiž o 0,5 cm tenčí kůži než hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius), jehož kůže je silná 2,5 cm (místy až 3 cm). Hroší kůže je po vyschnutí natolik tvrdá, že se dříve používala k leštění nejtvrdšího nerostu na světě - diamantu. Slon má kůži silnou "pouhých" 1,8 cm.
Největší rozpětí křídel
Jedinými savci, kteří dokáží aktivně létat jsou letouni (Chiroptera), kterých žije na světě 950 druhů. A z nich dosahují poměrně velkých rozměrů kaloni. Nejširší rozpětí křídel má kaloň Bismarckův (Pteropus neohibernicus) žijící na Bismarckově souostroví a na Nové Guinei. Jeden jedinec uchovaný v Americkém přírodovědném muzeu v New Yorku má rozpětí 165 cm.
Nejdelší kel
Nejdelší kly mají zajisté sloni, přesněji sloni afričtí (Loxodonta africana). V době rozkvětu obchodu se slonovinou se kly přesně měřily a vážily. Tak bezpečně víme, že vnější oblouk nejdelšího sloního klu měřil 3,48 m. Hmotnost obou klů tohoto slona byla rekordních 117,5 kg.
Největšími kly vůbec, se mohli chlubit někteří srstnatí mamuti, jako např.
Mammuthus trogontherii, který měl kly dlouhé až 5 m. Dlouhé kly mají i mroži (Odobaenidae). Největší mroží kel měřil 92,5 cm a jeho obvod v nejsilnější části (u horního rtu) byl změřen na 27,5 cm. Mroží kly jsou někdy nazývány mrožovinou, díky které jsou ohrožováni pytláky. Dlouhý kel má i kytovec žijící v Severním ledovém oceánu - narval (Monodon monoceros). Narval má kel spirálovitě stočený a na povrchu rýhovaný, který vyrůstá samcům z horní čelisti. Je to ve skutečnosti levý špičák, tvořený na povrchu zubním cementem a pod ním silnou vrstvou zuboviny. Kel může dosahovat délky 3 metrů a vážit 10 kg. Jen velice zřídka kel vyroste také z pravého špičáku nebo samicím. Nejvíce zubů
Počet zubů je u všech savců jedním z hlavních taxonomických znaků. Některé druhy však mohou být i bezzubé. Naopak nejvíce zubů (až 250) mají ozubení kytovci.
Rekordmany v počtu zubů můžeme najít i mezi chudozubými. Pásovec velký (Priodontes maximus) může mít i 60–112 drobnějších zoubků.
Nejširší tlapy
Relativně nejširší tlapy (tj. ve srovnání s velikostí těla) má rosomák (Gulo gulo), který žije v chladných severských oblastech. Rosomák je rovněž největší lasicovitou šelmou a jeho široké tlapy mu umožňují se pohybovat i ve vysokém sněhu, do které ho se tak neboří. Také díky této adaptaci je schopen ulovit zvířata i mnohem větší, než je on sám, například losa evropského, který je více než 20× těžší. Rosomák dokáže zaútočit i na grizzlyho požírajícího svou kořist a to tak, že je zezadu kouše do hýždí a stehen. Kromě lidí se musí rosomák obávat pouze organizované smečky vlků.
Nejtěžší mozek
Absolutně největší hmotnost savčího mozku má vorvaň. Jeho mozek váží v průměru 9,2 kg. Následují jej plejtvák myšok (7,2 kg) a slon (6,1 kg). Člověka, s jeho 1,45 kg hmotnosti mozku překonává delfín skákavý, jehož mozek váží 1,7 kg.
Nejtvrdší kost
Nejhustší dosud známá kost na světě byla nalezena u velryb. Rostrum (jedna z lebečních kostí) velmi vzácného
vorvaňovce tropického (Mesoplodon densirostris) je velmi těžké a asi čtyřikrát tvrdší než jiné jeho kosti. Má unikátní stavbu i chemické složení. Více jak 35% kosti tvoří vápník, tj. o 13% více, než je u kostí obvyklé. Kost je protkána mikroskopickými kanálky, které obsahují minerální látky. Kanálky vznikají na místě odumírajících osteoklastů, buněk, které vytvářejí kostní hmotu. Cylindrické dutinky jsou pak vyplněny mineralizovaným materiálem, který produkují jiné specializované buňky.
Kromě vysoké tvrdosti je pro tento typ kostí charakteristická i značná křehkost. O významu velmi tvrdých kostí pro velryby se prozatím vedou spory. Vzhledem k jejich výskytu především u samců by se dalo předpokládat, že mohou sloužit při soubojích o samice. Je však také dost dobře možné, že tvrdost je jen sekundárním jevem spojeným s dobrou zvukovou vodivostí. Rostrum by totiž mohlo sloužit i jako vodič signálů sonaru, kterým spolu kytovci komunikují. Nejmenší mládě
Nejmenší mládě v poměru k tělu dospělce má klokan. Zhruba dvoumetrový klokan rudý (Macropus rufus) má mládě velké jen necelé 2 cm.
Klokan velký (Macropus giganteus) rodí na svou velikost velmi malá mláďata a v tom také drží mezi všemi druhy dnes žijících savců rekord. Březost trvá samicím maximálně 36 dnů a mládě váží při narození méně než 2 g. Klokan velký dosahuje váhy až 118 kg, někteří lovci však tvrdí, že ulovili kusy těžké i 150 kg. Když samci vystoupí na špičky končetin dosahují výšky až 218 cm. Dosahuje délky až 313 cm i s ocasem. Klokan velký se vyskytuje ve východní Austrálii a v některých rasách i v Tasmánii. Z placentálních savců jsou zřejmě v absolutním měřítku nejmenší mláďata bělozubky nejmenší (Suncus etruscus) a netopýrka thajského (Craseonycteris thonglongyai). Nejdelší jazyk
Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla) je největším zástupcem chudozubých. Kromě toho má také nejdelší jazyk ze všech suchozemských savců. Jazyk mravenečníka hřivnatého měří až 88 cm a jedinec ho může vymrštit až 150× za minutu. Mravenečník velký se dokonale potravně specializoval na požírání termitů a drobných mravenců. Jakmile na ně narazí, rychlými pohyby vyplazuje jazyk a nalepuje si je na něj. Mravenečník velký sežere zhruba 30 000 mravenců a termitů za den.
Jazyk žirafy masajské (Giraffa camelopardalis tippelskirchi) je dlouhý 45–53 cm a žirafa je schopna si s ním i čistit oči. Největší oči
Nártoun západosundský (Tarsius bancanus) má mnohem větší oči než jiní savci, stejně velcí jako on. V poměru k tělu má největší oči ze všech savců. Kdyby měl člověk oči ve stejném poměru k tělu jako nártoun, musely by být veliké jako grapefruit.
Nejsilnější vrstva tuku
Nejsilnější vrstvu podkožního tuku má velryba grónská (Balaena mysticetus). Průměná tloušťka tuku je 50 cm.
Nejvíce obratlů v ocase
Luskoun dlouhoocasý (Manis tetradactyla) má největší počet obratlů v ocase. Luskounův ocas je dlouhý 60–70 cm a obsahuje celkem 46 až 47 obratlů. Tělo luskouna s hlavou přitom měří 30–40 cm.
nejméně a nejvíce krčních obratlů
Lenochod krátkokrký (Choloepus hoffmanni), z čeledi Megalonychidae, má mezi všemi druhy savců nejmenší počet krčních obratlů. Má jich pouze pět až šest. Do obvyklého počtu sedmi krčních obratlů, mu tedy jeden a někdy i dva scházejí.
Tříprstí lenochodi z čeledi Bradypodidae jsou naopak známi tím, že mají více krčních obratlů, a sice 8 nebo 9. Zvýšený počet krčních obratlů je zřejmě adaptací na způsob života ve větvých stromů, kde jsou zavěšeni za končetiny hlavou dolů. Díky většímu počtu krčních obratlů mohou hlavu otočit až o 270°. Druhou skupinou, která se vymyká počtem krčních obratlů obvyklému počtu, jsou kapustňáci (Trichechidae). Všechny tři druhy kapustňáka mají pouze šest krčních obratlů. Příbuzní dugongové mají sedm krčních obratlů, stejně jako všichni další savci. Největší uši
V relativním měřítku, tj. délka uší vůči tělu, má nejdelší uši netopýr ušatý (Plecotus auritus). Netopýr ušatý je jedním z nejrozšířenějších druhů netopýrů na území České republiky, kde i zimuje. Když najdeme netopýra ušatého na zimovišti, nic z jeho vskutku obrovských ušních boltců nemůžeme zahlédnout, jelikož je má velmi pečlivě ukryté pod složenými a k tělu silně přitaženými křídly, dopředu ční jenom jeho dlouhé a blanité oční víčko. Tělo netopýra ušatého může dosáhnout délky i 5,2 cm, ocas je většinou jen o 1 mm kratší než tělo jedince. Avšak celková délka činí až 14,7 cm a to protože netopýrovi ušatému narůstají až 4,8 cm dlouhé boltce.
V absolutním měřítku má největší uši slon jihoafrický (Loxodonta africana africana) má i největší uši ze všech, jeden boltec váži až 84 kg a je ve svém nejširším bodu vzdálen od hlavy až 150 cm.
|
| Copyright © Marek Bryl & Tomáš Matyáštík, 2001–2005 | aktualizováno
založeno dne 8. 1. 2001 |