 |
Úvod | Redakce | Teorie | Systém | Galerie | Dotazy | Literatura | |
Rekordy savců (2)
Obdivuhodné výkony
 Podle výkonů:
nejrychlejší,
nejpomalejší,
nejlepší skokani,
nejvýše žijící,
nejhlouběji se potápějící,
nejvyšší věk,
nejospalejší,
nejaktivnější,
nejcitlivější,
nejhlučnější savec,
nejdelší březost,
nejkratší březost,
nejpočetnější vrh,
nejmladší rodička,
nejvytrvalejší,
nejdelší hibernace,
největší jedlík,
největší a nejmenší piják,
nejrychlejší reakce,
nejdelší migrace,
nejúčinnější čelist
|
Nejrychlejší savci
Na souši je nejrychlejším běžcem na krátkou vzdálenost (asi 0,5 km) gepard (Acinonyx jubatus). Na otevřených planinách ve východní Africe, Íránu, Turkmenistánu a Afghánistánu dosahuje v běhu maximální rychlosti okolo 96 km/h. Údajně dovede ale vyvinout rychlost až 116 km/h. Gepard má nezatažitelné drápy, malou kulatou hlavu, dlouhé nohy, velmi pružnou páteř a 80 cm dlouhý ocas.
Gepardi dosahují na krátkých tratích (do 550 m) maximální rychlosti 100 km/h. Na gepardích dostizích Cheetah Outreach pořádaných v únoru 1999 založených Annie Beckhellingovou (Kapské Město, JAR) oficiálně naměřili gepardu jménem Nyana-Spier na 100 m 6,08 sekund se zrychlením z 0 na 80 km/h za 3,6 vteřin, což znamená průměrnou rychlost 59,6 km/h. Při běhu dosahuje vidloroh maximálně 90 km/h. Přitom spotřebuje třikrát více vzduchu, než je pro tak velké zvíře obvyklé. Vidloroh americký (Antilocapra americana) je nejrychlejším savcem na dlouhé a velmi dlouhé tratě. Při sledování vidloroha na západě USA bylo zjištěno, že dokáže běžet 6,4 km průměrnou rychlostí 56 km/h, na trase 1,6 km dosáhne rychlosti až 68 km/h a kratší vzdálenost (asi 800 m) urazí rychlostí 88 km/h. Při lovu samce kosatky dravé (Orcinus orca) ve východní části Tichého oceánu bylo potřeba k pronásledování jedince 6–7,5 m dlouhého vyvinout rychlost 55 km/h. Podobná rychlost byla naměřena po krátkou dobu i u sviňuchy běloploutvé (Phocoenoides dalli). Nejrychlejším obojživelným savcem je lachtan tmavý (Zalophus californianus). Ve vodě plave maximální rychlostí 40km/h. I po souši se dovede pohybovat rychleji než člověk. Dovede dokonce i chodit po dvou končetinách a umí i dobře běhat.
Podrobnější informace o rychlostech savců najdete na stránce
Rychlost savců.
Nejpomalejší savec
Lenochod tříprstý (Bradypus tridactylus) z tropů Jižní Ameriky se pohybuje po zemi průměrnou rychlostí
1,8–2,4 metrů za minutu (4–6 cm/sekundu; 0,11–0,16 km/h). Ve větvích stromů se pohybuje rychleji (okolo 0,4 km/h). V případě potřeby dovede vyvinout rychlost až 4,6 m za minutu (0,27 km/h). Samice, která zaslechne úzkostný hlas mláděte je schopna k němu "sprintovat" rychlostí až 4 metry za minutu.
Podrobnější informace o rychlostech savců najdete na stránce
Rychlost savců.
Nejlepší skokani
Ve skoku dalekém jsou velkými šampióny některé velké druhy klokanů. Klokan rudý (Macropus rufus) přeskočí jedním skokem vzdálenost 12,8 m (středně velké druhy klokanů přeskočí 9,7 m a do výšky vyskočí až 2,7 m). Jelen lesní (Cervus elaphus) skočí do dálky 12 metrů. Předčí jej však impala (Aepyceros melampus), jejíž rekord je 12,2 m. Avšak jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus) nebo i irbis (Uncia uncia) přeskočí neuvěřitelných 13,4–15,5 m. Gepard (Acinonyx jubatus) přeskočí 9 metrů, kůň dovede skočit do dálky 8 m a zajíc polní skočí na jeden odraz do vzdálenosti 7 m.
Do největší výšky vyskočí delfín skákavý (6,2 m). Za příhodných okolností by ale ve skoku vysokém překonal laťku i ve výšce 8 m. Ze suchozemských savců je rekordmanem v této disciplíně jaguár, který přeskočí 5,5 m. Téměř stejnou výšku by skokem překonali i levhart a puma (546 cm). Jedna puma dokázala vyskočit s uloveným srncem v tlamě do výšky 3,6 m. Gazely vyskakují při útěku až do výšky 3 m. Mezi vačnatci vede opět klokan rudý s nejlepším změřeným výkonem 3,1 m. Kůň dovede skočit do výšky 2,6 m a zajíc přeskočí překážku vysokou 2 metry. Stejně jako středně velký zajíc dovede i malá tarbíkomyš skočit do výšky 2 m, což je téměř stejně jako největší výskok jelena lesního (2,4 m). Nejvýše žijící savec
Pišťucha velkouchá (Ochotona macrotis) je nejvýše žijícím vědeckému světa naší planetě v moderní době známým druhem savce. Pišťucha velkouchá má poměrně velké uši, ze všech druhů pišťuch jsou její ušní boltce největší (dosahují délky asi 4,5 cm). Pišťucha velkouchá se vyskytuje především v Asii v pohořích Pamír a Karákóram, kde žije v nadmořské výšce od 2 586 m do maximálně 6 132 m n. m.
Do nejvyšší nadmořské výšky vystupuje jak (Bos grunniens). Jaci v Tibetu a v horách Sečuánu (Čína) hledají potravu v nadmořské výšce 6 km.
Někteří savci mohou pronikat do vysokých nadmořských výšek, aniž by tam trvale žili. Tak např. do výšky 6 000 m n. m. vystupují jelen bělohubý (Cervus albirostris), irbis (Uncia uncia), langur (Pygathrix). Vikuňa (Vicugna vicugna) se dostává do výšky 5 600 m n. m., jelen huemul (Hippocamelus) do 5 000 m n. m. Nejvýše položená trvale obydlená lidská obydlí se nacházejí ve výšce 4 800 m n. m. Tapír horský (Tapirus pinchaque) žije v nadmořské výšce 4 600 m a gorila horská (Gorilla gorilla beringei) ve 4 200 m. Netopýři zaletují až do 4 100 m n. m., medvěd ušatý (Ursus thibetanus), panda červená (Ailurus fulgens) a lama guanako (Lama guanicoe) obývají oblasti okolo 4 000 m n. m. Slony nacházíme i ve výšce 3 600 m n. m. Výše než 3 000 m n. m. žijí např. zajíci, lasice, vlci a divoké ovce. Nejhlouběji se potápějící savec
Doložený údaj o největším ponoru savce jsou u vorvaně (Physeter catodon). Změřená hloubka ponoru byla 2 km a vorvaňovi trvalo více než hodinu, než se opět ponořil.
Dne 25. dubna 1969 byl uloven 160 km jižně od Durbanu (Jižní Afrika) samec vorvaně (Physeter catodon), který se vynořil po 1 hodině a 52 minutách. V jeho žaludku byli nalezeni dva malí žraloci rodu Scymnodon (žijí pouze na oceánském dně), kteří museli být spolknuti asi tak před hodinou. V místě ulovení vorvaně je dno v hloubce přes 3 km, což znamená, že vorvaň se musel ponořit, byť jen krátkodobě, pro potravu až do hloubky téměř 3 km. Zdá se, že hloubka ponoru vorvaňů je omezena spíše časovou výdrží jednoho nadechnutí než tlakem vody v hloubce. Nejvyšší věk
Žádný savec nedosahuje věku asi 120 let jako člověk (Homo sapiens). Ihned za ním je slon indický (Elephas maximus). Na Srí Lance se údajně dožil sloní samec jménem Rajah 81 let. Jde však o nepodložený údaj, stejně jako v případě slona, starého 130 let. Objektivně doložený nejvyšší věk samce slona indického je 69 let. Nejvyšší objektivně doložený věk slona v zajetí je u slonice jménem Mudoc, která žila v ZOO v Santa Kláře (Kalifornie) - zemřela ve věku 78 let.
Z nezpochybnitelných případů byla nejstarší ženou světa Francouzka Jeanne Lousie Calmentova, která se narodila 21. února 1875 a zemřela 4. srpna 1997 ve věku 122 let. Držitelem mužského světového rekordu je Japonec Šigečijo Izumi, který se dožil 120 let a 237 dní. Narodil se 29. června 1865 a zemřel 21. února 1986. Ze současně žijících lidí je nejstarší Benjamin Harrison Holcomb, který se narodil 3. července 1889 ve státě Kansas (USA). Stále žijící nejstarší ženou je Eva Morrisová (Velká Británie), která se narodila 18. listopadu 1885. Z jiných zástupců savčí fauny uveďme jakého průměrného věku se dožívají ti, se kterými se běžně setkáváme. Např. krysa žije 3–4 roky, zajíc až 7 let, kočka 10–20 let, pes 15–20 let, lev 25–30 let, opice 30 let, kůň 40–50 let, slon 60–70 let. Nejospalejší savci
Někteří pásovci (čeleď Dasypodidae), vačice (čeleď Didelphidae) a lenochodi (čeleď Bradypodidae) prospí více než 80 % svého života. Koala medvídkovitý (Phascolarctos cinereus) je považován za nejospalejšího savce světa, protože denně prospí až 18 hodin. Velkým spáčem je také lev (Panthera leo), který prospí denně asi 16 hodin a dalších 6 hodin odpočívá. Za předpokladu, že porovnáváme i čas strávený v klidu během hibernace, pak jsou nejospalejšími savci syslové (Spermophilus sp.), jejichž zimní spánek trvá 7,5 měsíce (tj. téměř 2/3 roku). Sysel Parryův spí až 9 měsíců (viz níže - "nejdelší hibernace"). Nejaktivnější savci
Sviňucha běloploutvá (Phocoenoides dalli) nespí úplně nikdy. K tomu je přizpůsobena tak, že se jí pravidelně střídá aktivita mozkových hemisfér. Sviňucha může být zcela aktivní stále, neboť jedna polovina mozku je vždy aktivní a druhá odpočívá. Nejkratší klasický spánek (obě hemisféry mozku jsou v klidové fázi) má žirafa (Giraffa camelopardalis), která spí během 24 hodin jenom 20 minut, a to ještě v několika kratších časových úsecích.
Velmi málo spí i sloni. Slon jihoafrický (Loxodonta africana africana) tráví většinu dne konzumací potravy. Denně konzumují potravu 18 – 20 hodin a na spánek mu zbývají jen 2 hodiny. Nejcitlivější savec
Nezáleží na tom, kde žijete, ať máte na dvorku metr sněhu nebo je u vás hezky a teplo. V každém případě jeden savec právě teď pracuje přímo na vaší zahrádce nebo blízko ní. Má větší schopnost vnímat věci kolem sebe než nejmodernější aparatura. Slyší dokonce i dešťovky kousající potravu pod zemí. Toto úžasné a nedoceněné zvíře není nikdo jiný než krtek.
Začněme tím, že se zbavíme některých mýtů o krtkovi. Jeho oči jsou malé a často zakryté srstí. Přesto krtek není, ačkoliv si to lidé často myslí, slepý. Krtci neběhají, protože jsou stvořeni k hrabání. Jejich přední nohy mají drápy, které jsou k hrabání tak velké, že krtkům překážejí v chůzi a tak musejí chodit po kotníkách. Na nose a ocase má krtek vibrační senzory, citlivější než ten nejlepší senzor vyrobený člověkem. Skládají se z tisíců částeček a dovolují krtkům slyšet a detekovat jakýkoliv pohyb (např. i larvy chroustající kořínky vaší zeleniny), a to i přes několik desítek centimetrů půdy! Během jednoho roku dokáže krtek sníst téměř 27 kg larev a hmyzu. Asi nemáte rádi hromádky, které krtek ve vašem trávníku zanechává. Vězte, že jsou zcela neškodné a jsou známkou toho, a na to nezapomínejte, že vaše zahrádka je střežena krtkem. Nejhlučnější savec
Nejhlučnějšími suchozemskými savci na světě jsou vřešťani (Alouatta) ze střední a jižní Americe. Samci mají rozšířené kostěné struktury na vrcholu průdušnice, které umožňují šíření hrůzostrašný křiků. Ty připomínají tisíceronásobně násobený štěkot psa až hýkání osla. Když začnou křičet, jsou slyšet až na vzdálenost 15 km. Velmi hluční jsou také giboni (Hylobates spp.). Nejsilnější hlas ze všech gibonů má siamang (H. syndactylus). Hlas tohoto druhu je slyšitelný až na vzdálenost tří kilometrů. Giboni mají pod hrdlem vak, který nafouknou do velikosti míče. Nejdelší březost
Průměrná délka březosti slona indického (Elephas maximus) je 609 dní (615–618 dní), což je více než 20 měsíců. Avšak maximální zjištěná březost trvala 760 dní, tj. 25 měsíců. Samice slona indického přicházejí do krátké říje každé tři dny. Samice slona afrického (Loxodonta africana) nosí v břiše potomka samičího pohlaví 21 měsíců (18–22), samečka 23 měsíců (21–23). Říjný cyklus samic slona afrického trvá asi 2 měsíce, vlastní říje pak 2–6 dní. Průměrná březost trvá 17–22 měsíců. Nejkratší březost
Období březosti vačice opossum (Didelphis marsupialis) a vačice vydří (Chironectes minimus) ze střední a severní části Jižní Ameriky je normálně 12–13 dní, ale může být i kratší. Malé druhy vačnatců mají březost okolo 17 dní.
Nejpočetnější vrh
Největší počet mláďat v jednom vrhu byl zjištěn ve volné přírodě u bodlína bezocasého (Tenrec ecaudatus). Samice tohoto druhu, který žije na Madagaskaru a Komorských ostrovech může porodit až neuvěřitelných 32 mláďat. Ne všechna se však dožijí dospělosti, většina z nich umírá brzy po narození. Byl však zaznamenán případ jedné samice, která měla 31 mláďat, a z nich přežilo celkem 30. Přitom normální počet mláďat v jednom vrhu bodlínů bezocasých se pohybuje mezi 12–15. Samice má až 28 struků, ale schopna současně kojit až 24 mláďat, která váží každé 10–17 g. Dospělí jedinci dosahují váhy 1,6–2,4 kg.
Nejmladší rodička
Samice lumíka norského (Lemmus lemmus) může otěhotnět již ve věku 14 dní. Březost trvá 16–23 dní a v jednom vrhu se může narodit až 13 mláďat. Lumíci jsou velice plodní - jeden pár měl během 167 dní dokonce 8 vrhů, poté ale samice zemřela.
Nejvytrvalejší
Nejdelší úsek, který dokáží savci překonat na jeden zátah je 1 200 km. Tuto vzdálenost urazí na svých migračních trasách za potravou bizon (Bison bison) a slon africký (Loxodonta africana). Také sobi polární (Rangifer tarandus) a medvědi lední (Ursus maritimus) dovedou překonávat značné vzdálenosti, a to až 1 000 km. V tomto ohledu je ze savců žijících na území ČR nejvytrvalejší vlk, který uběhne za jednu noc 40–80 km. Nejdelší hibernace
Nejdelší pravý zimní spánek byl zjištěn u jednoho poddruhu sysla Parryova (Spermophilus parryi barrowensis). Zmíněný poodruh sysla žije na Aljašce a vzhledem k místním klimatickým podmínkám trvá jeho spánek celých 9 měsíců. Aktivní je tedy jen čtvrt roku. Dlouhodobým studiem druhu bylo zjištěno, že zhruba 65 % až 75 % procent života tráví sysel Parryův spánkem. Z evropských savců má nejdelší hibernaci svišť. Jeho zimní spánek trvá 7 měsíců. Před příchodem zimy si svišť vyhrabe 2 metry pod zemí noru, která je dlouhá až 10 m. Na konci chodby je rozšířená část (tzv. brloh), kde spí celá rodina nebo několik jedinců společně. Během hibernace klesne tělesná teplota sviště na pouhé 4 °C. Při sáhnutí na hibernujícího sviště může člověku připadat, že je studený. Po dobu pravého zimního spánku ztratí svišt až 40 % své tělesné hmotnosti. Největší jedlík
Největším jedlíkem je asi lev (Panthera leo) nebo tygr (Panthera tigris), kteří dokáží po úspěšném lovu spořádat až 35 kg potravy (maso i kosti). Po takovém nažrání pak většinou 3 dny neloví, ale odpočívají a tráví. Vzhledem k vlastní velikosti těla jsou ale relativně největšími jedlíky někteří býložravci (např. koaly), kteří se specializují výhradně na jeden druh potravy.
V poměru ke své velikosti je nejžravějším zvířetem rejsek, který kvůli velice rychlému metabolizmu musí každý den zkonzumovat několikanásobek vlastní váhy. Jeho metabolizmus je tak rychlý, že rejsčí srdce bije až 1200× za minutu.
Ze suchozemských zvířat jsou největšími jedlíky sloni, kteří za den sežerou 130–220 kg listí, kůry, větviček, trávy a jiné rostlinné hmoty. Důvodem tohoto velkého objemu je to, že sloní strava je chudá na živiny. V zajetí stačí slonovi 50–70 kg sena a několik věder syrové zeleniny. Největší a nejmenší piják
Největším pijákem je velbloud jednohrbý (Camelus dromedarius). Vydrží žíznit až 4 dny, přičemž bez vlivu na zdravotní stav ztratí až čtvrtinu své hmotnosti. Pak ale vypije během půl hodiny v několika dávkách i 130 l vody. Nejméně pijí někteří pouštní hlodavci. Pískomilové (Gerbillinae) dokonce nepijí vůbec. Veškerou vodu získávají vstřebáváním z potravy. Pískomil mongolský (Meriones unguiculatus) spotřebovává ze všech druhů savců nejmenší množství tekutin, vůbec nepije vodu a veškeré tekutiny získává vstřebáváním z potravy. Pískomil mongolský se specializuje na život v suchých oblastech, tedy hlavně v pouštích. Během dne se pískomilové mongolští před vysušujícím žárem slunce schovávají pod zem. Aktivní je pískomil mongolský zejména za šera ráno a také večer. Nejrychlejší reakce
Nejrychleší reakce při nalezení, rozpoznání a sežrání potravy dosahuje krtek hvězdonosý (Condylura cristata). Na zhltnutí právě identifikované potravy mu stačí v průměru 0,227 sekundy. A když sebou skutečně mrskne, spolkne potravu za pouhých 0,14 sekundy. Zdá se, že tímto časem se krtek hvězdonosý dostal na samou hranici fyziologických možností nervové soustavy savců. Klíčem k úspěchu je jeho čumák s 22 hmatovými výběžky, díky kterým zjistí ve tmě zda je předmět k jídlu nebo ne za 0,008 sekundy. V rychlém příjmu potravy pomáhají krtkovi i pinzetovité zuby. Zvláštností jsou tři mozková centra určená pro zpracování hmatových podnětů. Savci mívají obvykle jen dvě.
Člověk je schopen reagovat na podnět za 0,65 sekund. Je to reakční čas např. na světelný signál semaforu, sešlápnutí pedálu při prudké změně situace na silnici apod. Zdroj: http://news.nationalgeographic.com/news/2005/02/0202_050202_mole.html Nejdelší migrace
Nejdelší migrace koná plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus), který každoročně uplave migrační trasu v délce asi ..... km (12 000 mil).
Nejúčinnější čelist
Nejúčinnější čelisti ze všech čtvrtohorních masožravců, dosud žijících i těch vyhubených, měl zřejmě vačnatec Thylacoleo carnifex (queenslandský tygr), který žil v Austrálii ještě před pár tisíci lety. Paleontologové z univerzity v Sydney k tomu došli porovnáním lebek 39 predátorů. Vačnatí tygři vážili až 200 kilogramů, měli mohutnou hlavu a krk, ostré zuby a zatažitelné drápy. Stavbou těla se podobali kočkovitým šelmám, vývojově však mají blíže ke koalám než k tygrům.
|
| Copyright © Marek Bryl & Tomáš Matyáštík, 2001–2005 | aktualizováno
založeno dne 8. 1. 2001 |