1. Má klokaní samec vak (kapsu)?
   Ne, samec vak nemá. Vak mají obvykle pouze samice vačnatců a to často jen v době rozmnožování. Ten může vypadat jako kožená kapsa, jak je tomu u klokanů, až po jednoduchý kožní záhyb, nebo vak chybí zcela. Dokonce častěji směřuje otvorem dozadu, ale v některých případech je vzhledem ke způsobu pohybu vhodnější otvor vpředu (klokan, stromové druhy, ap.) U obou pohlaví však nalezneme vakové kosti, které dosedají vpředu na pánev a slouží jako opora svalům. Tento starobylý znak mají i ptakořitní.

2. Jak je veliký medvěd kodiak? Jak je vysoký, postaví-li se na zadní?
   Medvěd kodiak (kodjak, kodijak) je skutečně největším současným medvědem. Jedná se však o poddruh medvěda hnědého. Medvěd hnědý má velký areál rozšíření a vytváří množství poddruhů, které se svou velikostí značně liší. Nejmenší poddruh váží 70 Kg při délce 170 cm, kdežto největší - kodiak, dosahuje hmotnosti do 780 Kg (max. 1200) a délky 280 cm (max. 300 - 330), v kohoutku asi 140 cm. Výška na zadních může být až 3,5 m. Pokud bychom brali průměrného jedince druhu, pak největším je medvěd lední, větší je právě jen poddruh medvěda hnědého - kodiak. (že by "Pelíšky" ? ;-) )

3. Jak "dělá" žirafa? Tedy jak se hlasově projevuje?
   Žirafy byly velmi dlouho považovány za němé, vlastně až do poloviny minulého století, kdy chovatelé v jedné zoo zaslechli hlasy samice s mládětem. Žirafy se skutečně hlasově projevují jen výjimečně a většinu života "mlčí". Vokální komunikace u nich není rozvinuta tak jako u jiných savců. Přesto mají neobvykle širokou škálu zvukových projevů. Jejich hlasy se podobají chrochtání, chrapotu, bručení, kýchání, kašlání. Dokonce vydávají i velmi nízké tóny podobné bučení. Při vzrušení mečí a mručí. Výstražným signálem je pak frknutí či sykavé chrápnutí. Bylo zaznamenáno i jakési "fňukání" a také zvuky podobné pískání či jemné flétnové tóny. Mláďata bučí podobně jako krávy a kojící samice vydává zvuk, který lze zapsat jako "wa-ray".

4. Jak kytovci kojí svá mláďata?
   Samice kytovců mají pouze dva struky, které jsou umístěny na břiše v nevelkých kožních řasách, tvořících úzkou štěrbinu po každé straně štěrbiny s pohlavním a análním otvorem. Když mládě uchopí struk, je mléko vstřikováno do jeho tlamy automatickými stahy zvláštních svalů. Mléko kytovců je značně husté a vizkózní. Obsahuje totiž 30-50% tuku, 6-12% proteinů, 1-2% cukru.
   (Pro srovnání kravské mléko obsahuje 3-4% tuku, 3-4% proteinů, 5% cukru, lidské mléko obsahuje 3,8% tuku, 1,1% proteinů, 6,5-7% cukru, u kočkovitých podle druhu 6-20% tuku, 10-20% proteinů a 2,5-4,,5% cukru.)

5. Jak vypadají vajíčka ptakořitných?
   Vajíčka jsou malá a mají měkký a pružný kožovitý obal (jako u plazů a ne tvrdou skořápku jako ptáci). Samice ptakopyska snese obvykle dvě vajíčka o velikosti 16-18 mm. Po deseti dnech, kdy je samice zahřívá na břiše, se líhnou 2,5 cm velká a ještě slepá mláďata. Ježura snáší jedno vajíčko, které hned z kloaky vklouzne do vaku. Zárodek se vyprostí ze skořápky po 10-11 dnech a 8 týdnů zůstává mládě ještě ve vaku.   ...více

6.a Jaký druh je panter či pardál?
   V žádném případě nejde o samostatné druhy. Všechny tyto názvy jsou staršími synonymy, užívané pro různé druhy. Starší a nevědecké označení "panter" pochází zřejmě z nesprávných překladů dobrodružných knih a cestopisů. Správné pojmenování tohoto zvířete je "levhart", lépe řečeno levhart skvrnitý (Panthera pardus). Stejně tak i názvy "leopard" a "pardál", které mají základ v latinském názvu, označují levharta. Těmito názvy však byli někdy označováni i jaguár (Panthera onca) a výjimečně i puma (Puma concolor). Ti bývali s levhartem zaměňováni, a to i přesto, že žijí ve zcela jiné oblasti. Puma má dokonce své vlastní nevědecké názvy, jako např. kuguár, panter, horský, či stříbrný lev. Název "pardál" se tedy vžil pro všechny velké kočky, kromě snadno odlišitelného lva a tygra, nebo se navíc používal pro černě zbarvené levharty. (v Indii nazývaný "baghira" - viz Kniha džunglí)

6.b Je "černý panter" samostatný druh?
   Černý panter byl dlouhou dobu považován za samostatný druh. Dnes víme, že je to melanická forma levharta nebo jaguára. Melanismem označujeme černohnědé až černé zbarvení srsti savce, které je způsobené zmnožením tmavých pigmentů. I u melanických jedinců můžeme v srsti vysledovat náznaky typických skvrn, zvláště při dopadu světla z určitého směru. Jasným důkazem, že se nejedná o zvláštní druh nebo poddruh je fakt, že samice může mít ve svém vrhu jak běžně zbarvená mláďata, tak i černá.   ...více

7. Jaký je rozdíl mezi mulou a mezkem?
   Mezek i mul (užívá se název mul, muž. r., i mula, žen. r.; název nesouvisí s pohlavím) jsou potomky křížení dvou druhů - osla a koně. Rozdíl není, jak se může někdo mylně domnívat, v pohlaví potomků takového křížení, ale v kombinaci pohlaví rodičů. Potomek křížení oslího hřebce a koňské klisny se nazývá mul. Potomek křížení koňského hřebce a oslice je mezek. Všichni takoví potomci jsou zcela neplodní (výjimečně se údajně může vyskytnout plodná mulice, klisna, orientálního původu). Podle fyzických znaků, bez znalosti rodičů, nelze poznat, zda jde o mezka nebo mula, rozdíly ve vzhledu jsou dány náhodnou dědičností znaků při křížení a různými plemeny koní a oslů.

8. Je bílý tygr samostatný druh, poddruh nebo albín?
   Takzvaní "Bílí tygři" vešli u nás do širšího povědomí, až když začali být chováni u nás, v Liberecké ZOO. Nejedná se o samostatný druh ani poddruh. A dokonce to není ani albín. Bílý tygr je zvláštní forma Tygra indického (Panthera tygris tigris). Od skutečných albínů se liší zachováním kresby pruhů, černou kůží např. na čenichu, tlamě, víčkách, ap. místo růžové. Oči nemají červené, jako u albínů, ale modré. Jde tedy o částečný albinismus, tedy semialbinotismus.   ...více

9. Je pravda, že jsou někteří savci jedovatí?
   Některé savce bychom mohli považovat za jedovaté. Otázkou však je co budeme považovat za jed. Látku, která usmrtí jiného živočicha? Nebo látku, která způsob popálení, zvracení či jiné nepříjemné reakce? K jedovatým savcům můžeme řadit ptakopyska, který má tzv. jedovou ostruhu. Štetinatci (Solenodontidae) mají zase jedové žlázy v čelistech. Mnozí savci mají výrazně páchnoucí sekrety pachových žláz, např. rejsci nebo skunci. Žádný ze savců však nemá jedové zuby nebo jedovaté maso.    ...více

10.a Proč je zebra pruhovaná?
   Toto je nejčastější otázka týkající se zeber, ale nikdo na ni dosud nedokázal uspokojivě odpovědět. Jedna teorie hovoří o tom, že v savanách, kde dochází k "tetelení vzduchu", působí pruhování jako optický klam. Pokud je zebra ve stádu, pak celé stádo působí jako jeden celek. Podle jiné teorie kresba slouží i k tomu, že se podle ní jednotlivá zvířata ve skupině navzájem poznávají a mohou spolu komunikovat. Další studie se snaží dát do souvislosti hustotu a výraznost pruhování s výskytem mouchy Tse-tse. Vidíme tedy, že teorií, proč jsou zebry pruhované je několik. Pravděpodobně ta platná teorie nebude jen jedna z nich, ale budou platit asi všechny souhrnně.    ...více

10.b Je zebra bílá s černými pruhy, nebo černá s bílými?
Tak tato otázka trápí mnoho zvídavých lidí. Je zajímavé, že Afričané považují zebru za černé zvíře s bílými pruhy, zatímco Evropané si myslí, že zebry jsou bílé a mají pruhy černé. Zebra má bílé břicho a odtud se směrem ke hřbetu rozšiřují černé pruhy. Jenže bílé pruhy jsou často přerušované, někdy dokonce vytvářejí jen nepravidelné skvrny na černém podkladě. Z toho by se mohlo zdát, že základní zbarvení zebry je černé s bílou kresbou. Jenže třeba na břišní straně a končetinách je tomu obráceně. V bílé ploše jsou tmavé proužky a nebo jen skvrnky. Někteří vědci se kloní k jedné variantě, druzí prosazují druhou. Jak tedy spor rozřešit? Možná, že celý tento spor je nesmyslný.   ...více

11. Jak je to s "vodotryskem" velryb?
   Vydechované fontány jsou ve skutečnosti tvořeny jen vzduchem a kondenzovanými vodními parami. Kromě toho jsou součástí vydechovaného vzduchu i rozptýlené drobné částečky olejovité pěny, která pochází ze sliznic vzduchových váčků nosních kanálů. Jak je možné, že se fontány tvoří i za teplého počasí v teplých mořích? Vydechovaný, v plicích ohřátý vzduch, je vydechnut poměrně malými úzkými nosními otvory velmi rychle. Tedy pod značným tlakem. Díky tomu se pak vydechovaný vzduch silně rozpíná, a tím i ochlazuje. A proto v okolním vzduchu vodní páry zkondenzují.   ...více

12. Mají všichni savci sedm krčních obratlů?
   Říká se, že všichni savci mají sedm krčních obratlů. Ať jsou velcí nebo malí. Učebnicovým příkladem bývá např. žirafa, která má také pouze sedm krčních obratlů. Ale jak už to bývá, nic neplatí bez výjimky. Mezi tyto výjimky patří zástupci sirén. Konkrétně čeleď kapustňáků, jejíž tři zástupci mají pouze 6 krčních obratlů. Další výjimky nalezneme mezi lenochody. Zástupci čeledi lenochodů tříprstých mají proměnlivý počet krčních obratlů a to 8 až 9. Díky tomu mají i delší krk a dovedou otočit hlavu až  o 270°. Zatímco lenochod krátkokrký, z čeledi dvouprstých lenochodů, má pouze 5 až 6 krčních obratlů.

13. Jak a kdy se dostali koně do Ameriky?
   Koně se stali jedním ze symbolů dobývání a osidlování Ameriky. Ne každý ovšem ví, že před příchodem Evropanů koně na Americkém kontinentu nežili. Do obou Amerik se koně poprvé dostali až se Španělskými dobyvateli v 16. stol. Zdivočelí koně pak dali základ velkým populacím již zmíněných mustangů v Severní  Americe a cimmaronů v Jižní Americe. Podobně tomu bylo později v Austrálii, kde jsou divocí koně nazýváni brumbiové. Několik divokých populací koní žije i v Africe. Amerika byla ale vlastně kolébkou koní. Zde se totiž odehrála podstatná část vývoje koní. Před 2,5 mil lety se blízcí příbuzní již dnešních koní a oslů dostali do Asie, Afriky a Evropy. V Americe koně vyhynuli až s poslední dobou ledovou.   ...více

14. Žili sloni v Americe?
   Žádný z dnešních druhů slonů v Severní nebo Jižní Americe nežil. Řád chobotnatců byl však v obou Amerikách zastoupen mnoha druhy, zejména z vyhynulé čeledi mastodontů Mammutidae (dříve jako Mastodontidae). Mastodont Mammut americanus žil v Severní Americe od miocénu do konce pleistocénu. V Jižní Americe žilo také několik rodů mastdontů. Podle některých pramenů přežili mastodonti až do dob historických. Známí mamuti rodu Mammuthus, z modernější čeledi slonovití (Elephantidae) žili v Severní Americe v několika druzích. Poslední z nich přežili také až do konce pleistocénu.   ...více

15. Dělí se primáti na "Prosimii - Anthropoidea" nebo na "Strepsirhini - Haplorhini"?
   Užívání těchto termínů souvisí se dvěma pojetími přirozeného systému organismů. V klasickém pojetí se primáti dělí na poloopice (Prosimii) a vyšší primáty (Anthropoidea). Druhé, kladistické pojetí systému organismů parafyletické skupiny coby taxonomické jednotky neuznává a pak jsou primáti děleni na dvě monofyletické skupiny. Do Strepsirhini patří všechny poloopice, kromě čeledi nártounovití (Tarsiidae). Ta je v tomto pojetí řazena společně se všemi druhy tzv. vyšších primátů do skupiny Haplorhini.   ...více

16. Jak je to s populací zubra? Žije i jinde než v Bialowiežském pralese?
   Zubři byli původně rozšíření v listnatých lesech jižní a střední Evropy. Do 30. let 20. století byl v Evropě téměř zcela vyhuben a tak byla přijata opatření k jeho zachování. V současnosti žije divoce pět populací poddruhu Bison bonasus bonasus v Polsku (z nich zhruba 250 jedinců v pralese Bialowieża) a 18 populací poddruhu Bison bonasus caucasius žije v ruské části pohoří Kavkaz. Nedávno však byl zubr vysazen v Rumunsku, Bulharsku, Belgii a Francii, kde žije v ohradách. V jiných zemích se s tímto druhem můžeme setkat pouze v ZOO. Celkový počet zubrů v Evropě se odhaduje na 2 000 jedinců, z nichž 800 žije divoce a 1 2000 v oborách či zoologických zahradách.   ...více

17. Ve výčtu savců evropy se vyskytuje i klokan. Není to chyba?
   Klokan rudokrký patří skutečně mezi zástupce evropské fauny, i když není původním druhem. Tento ryze Australský druh byl v minulosti s úspěchem vysazen na jižní ostrov Nového Zélandu, ve Velké Británii a na území dnešního Polska. Vzhledem k tomu, že tito klokani žijí v Evropě ve volné přírodě soběstačně a od 70. let 20. století, kde tvoří 6 stabilních populací, řadíme k druhům evropské fauny. A to i přesto, že není původní. Stejně tak jako klokana řadíme k evropské fauně i jiné nepůvodní, ale volně žijící druhy, např. norka amerického, psíka mývalovitého, ondatru pižmovou a další.    ...více

18. Kteří savci létají?
   Živočichové, kteří dovedou aktivně létat musejí mít křídla. Jedinými savci, kteří je mají jsou netopýři a kaloni z řádu Chiroptera. Ostatní "létající" savci nejsou aktivního letu schopni. Vzduchem se pohybují klouzavým letem pomocí kožního lemu. Padají či plachtí požadovaným směrem poté, co vyšplhají do korun stromů a skočí. Mezi takové savce patří letuchy (Dermoptera), někteří hlodavci, jako poletuchy a poletušky z podčeledi Petauristinae a šupinatky z čeledi Anomaluridae, zástupci vakoveverkovitých dvojitozubců (Petauridae) a vakovec létavý ( z čeledi Pseudocheiridae).   ...více

19. Má ptakopysk ptačí zobák?
   Ne, nemá. Útvar na ptakopyskově hlavě, který částečně připomíná kachní zobák má zcela odlišnou stavbu i vývoj. Ptáci mají zobák tvrdý a pevný, zatímco u ptakopyska je tvořen dvěma tenkými a ohebnými kůstkami, mezi kterými je napnutá měkká a pružná kůže s nozdrami na jeho konci. Kůže na zobákovitém útvaru obsahuje velké množství hmatových buněk. Na zobáku ptakopyska se ale také nachází velké množství buněk citlivých na slabé elektrické pole. Čelisti spojuje s mozkem téměř milión nervových vláken, což je srovnatelné s počtem zrakových vláken lidského oka. S pomocí elektrocitlivého smyslu je ptakopysk schopen registrovat pohyb drobných vodních živočichů.   ...více

20. Jaký je rozdíl tzv. malými a velkými kočkami?
   Mezi podčeleděmi Pantherinae (velké kočky) a Felinae (malé kočky) je několik rozdílů. Např. zornice velkých šelem jsou kulaté, malé kočky mají zpravidla štěrbinovitou zornici. Velké kočky mají jen malou neosrstěnou plošku na špičce čenichu, ušní boltce mají vždy bez koncových štětiček z delších chlupů a mají nedokonale zkostnatěnou jazylku a také pohyblivý hrtan, a proto mohou hlasitě řvát. Ale příst mohou pouze při výdechu. Zatímco malé kočky mají jazylku zcela zkostnatělou a málo pohyblivý hrtan. A tak nemohou vydávat příliš hlasité zvuky, ale při mohou příst nepřerušovaně. Malé kočky, narozdíl od velkých, mají při žraní potravy přední končetiny skrčeny pod sebou a při odpočinku obtáčejí ocas kolem těla.   ...více

2. série otázek