Schopnost organismu přizpůsobit se krátkodobě nebo trvale kvantitativním nebo kvalitativním změnám prostředí. Může jít např. o krátkodobou barvoměnu, ale i o trvalou změnu zbarvení. Kromě zbarvení se může měnit i tvar, funkčnost, fyziologie organismu, a postihnou-li změny dědičnou informaci, dojde k mutacím, popřípadě přirozenému výběru (selekci). Adaptabilita je jedním z důležitých činitelů fytogenetických, ovlivňujících vývoj (evoluci) a tvarové a druhové bohatství živočišstva a rostlin na zemi. Bez adaptability čili přizpůsobivosti by většina organizmů nebyla schopna přežít geologické a klimatické změny ve vývoji naší planety.
adaptace (ang. adaptation)
Přizpůsobení se. Odpověď na určitou dobu trvající podnět, resp. změnu podmínek. Jedna ze základních vlastností živých organizmů. Může se projevovat např. jako schopnost přizpůsobení se potravním možnostem, rozmnožování, ochrany před nepřáteli apod.
Rodprimátů, který se podobá dnešním vřešťanům. Aegyptopithecus je doložen ze svrchního oligocénu (naleziště Fayum).
aerobní (ang. aerobic)
[čti: aerobní, nikolivérobní] Způsob života organizmů za podmínek vyžadujících pro svou existenci volný kyslík při chemických procesech. Srovnej "anaerobní".
Bezčelistní. Třída obratlovců. Rybám podobní žičichové bez čelistí, bez ploutví nebo s párovými ploutvemi nanejvýš vpředu a jen se dvěma obloukovými chodbami v uchu. Vyskytovali se v období svrchního kambria až do devonu a od svrchního karbonu.
agonistický (ang. agonistic)
Chování mezi dvěma jedinci stejného druhu, které může zahrnovat agresi, hrozby, chlácholení, nebo vzájemné vyhýbání se. Agonistické chování může vznikat z konfliktu mezi agresí a strachem.
aj. (ang. and oth.)
Zkratka pro "a jiní".
akadenie (ang. academy)
(1) Veřejné vystoupení (např. žáků a studentů škol, členů sportovních klubů, tělovýchovných jednot) s kulturním nebo tělovýchovným programem.
(2) Pedagogické označení institucí, zejména vzdělávacího a vědeckého charakteru; pův. místo v Athénách, kde probíhaly filozofické disputace učitelů a žáků Platónovy Akadémie; později tento pojem označoval vysoké školy. V současnosti je pojem používán v oblasti vzdělávání pro označení institucí (např. Akadeni věd ČR, Akademi J. A. Komenského) nebo škol poskytujících střední vzdělání (obchodní akademie) nebo jako název VŠ uměleckého zaměření.
OTTO
akarus (ang. .)
Prašivina roztočová.
akcesorní mamma (ang. .)
Nadpočetná mléčná žláza s vyvinutým prsem a bradavkou. Vyskytuje se v průběhu mléčné lišty. Jde o druh atavizmu a může upozornit na přítomnost dalších vrozených anomálií. PSM
akineta (ang. )
Nepohyblivá spora sinic schopná přetrvat nepříznivé podmínky prostředí.
aklimatizace (ang. acclimatization)
Proces, při němž se záměrně dovezený (introdukovaný)
cizí živočišný druh přizpůsobuje novým životním podmínkám.
Přizpůsobení fyziologickým podmínkám prostředí (termín se obvykle užívá v souvislosti s přírodním prostředím) v oblasti, jež leží mimo hranice přirozeného výskytu organizmu (druhu). B-H-T
akomodace (ang. .)
Přizpůsobení se oka pohledu na blízké či vzdálené předměty. Děje se tak různým oploštěním nebo vyklenutím čočky pomocí svalu obsaženého v řasnatém tělese oka (corpus ciliare). PSM
-denní - období aktivity spadající převážně do světelné části dne.
-noční - období aktivity spadající převážně do nesvětelné části dne, tj. do noci.
akvatický (ang. aquatic)
Žijící ve vodě, vodním prostředí. Srovnej "terestrický".
albinizmus (ang. albinism)
Vrozený nedostatek pigmentu (melaninu) v kůži, srsti, duhovce oka. Postižený jedinec - albín - má bělavě růžovou kůži, růžové až červené oči (vlivem prosvítajících krevních vlásečnic), bílou srst a je velmi citlivý na sluneční záření. Podstatou albinizmu je porucha enzymu podílejícího se na syntéze melaninu. Do albinotických forem byla vyšlechtěna mnohá domácí či laboratorní zvířata (např. králík, potkan). PSM
albinoidizmus (ang. albinoidism)
Nepřítomnost pigmentu v kůži, ale zachování barviva v očích. Viz "xantorismus".
albus (ang. albus)
Bílý.
alela (ang. allele)
Jedna z konkrétních forem genu. Má-li daný jedinec ve svém genovém páru stejné alely, označuje se jako homozygot, má-li alely nestejné, jde o heterozygota. PSM
alfa (ang. .)
Jedinec stojící ve skupině na nejvyšší pozici. Často to bývá samec vedoucí stádo či smečku. Alfa samec se mnohdy nejčastěji páří se samicemi a má největší šanci mít potomstvo, které nese jeho geny.
Člověk, který se něčemu věnuje ze záliby, nikoliv z povolání, avšak (narozdíl od diletanta) často s velmi dobrou úrovní znalostí a průpravy. Srovnej "profesionál".
ambra (ang. .)
Aromatická látka tvořící se v trávicím traktu vorvaňů. OP
Plodový obal. Obal plodu, který pokrývá rovněž pupečník a plodovou stranu placenty. Podílí se na vzniku plodové vody. Název je odvozen z řeckého amnos - "ovčí blány", neboť poprvé byl amnion pozorován při obětech březích ovcí. Srovnej "chorion".
Trávicí enzym, který štěpí dlouhé molekuly některých sacharidů (zejm. škrobu) na menší a umožňuje tak jejich vstřebávání. Amyláza se vyskytuje zejména ve slinách a ve šťávě produkované slinivkou břišní. PSM
Migrující z moří a jezer proti proudu řek a potoku, kde klade jikry. Cesta ryb žijících v moři na trdliště (místo tření) do řek (např. u lososů) nebo z mořských hlubin k pobřeží (např. u platýzů).
Srovnej "katadromní".
Organizmus žijící nebo děj probíhající za nepřítomnosti kyslíku. Anaerob získává energii pro životní pochody z chemických procesů, které nevyžadují volný kyslík. Srovnej "aerobní".
Obor studující stavbu lidského těla, a to makroskopická (viditelná pouhým okem, tj. anatomie v užším smyslu) a anatomie viditelná pouze světelným nebo elektronovým mikroskopem - histologie.
- normální - Studuje normální stavbu organizmu.
- patologická - Zabývá se tvarovými změnami za chorobných stavů. Dnes spíše označována jako patologie.
Párová dermálníkost. Jedna ze složek dolní čelisti. OP
animalizmus (ang. animalism)
Náboženský kult uctívání zvířat, vycházející z loveckého kultu. Animalizmus vychází z víry ve znovuzrození zvířat po jejich smrti, z obřadů zaměřených na rozmnožení zvířat a zejména z totemizmu, pokládajícího zvířata za rodové a kmenové předky (odtud pozdější mýty o původu člověka ze zvířat, tabuizované požívání masa určitých zvířat, pojmenovávání skupin lidí ap.).
antarktická konvergence (ang.
antarctic convergence)
Oblast zeměpisně vymezena 50° - 55° j. š., kde hladina Antarktických vod
klesá pod vlivem menší hustoty jižního proudění subantarktických vod.
antebrachium (ang. antebrachium)
Předloktí, nejčastěji užíváno u netopýrů. Délka od zápěstního kloubu po
nejvíce vystupující bod na loketním kloubu, důležitý druhový rozlišovací
znak; neméně důležitá je i délka předloktí a blanitý výrůstek v uchu zvaný
tragus.
anti- (ang. .)
řec. předpona označující proti. Před samohláskou bývá tvar "ant-".
antisérum (ang. .)
Sérum obsahující protilátky ("protijed") vůči určitým jedům (např. hadím) a bakteriální toxinům (např. botulizmu, tetanu). Antisérum se připravuje podáváním malých dávek jedu zvířatům, která si postupně vytvoří zvýšenou hladinu protilátek a později tak mohou odolat jednorázové větší dávce jedu. K získávání antiséra pro účely humánní medicíny se užívá především koní. PSM
Označuje člověka (zejm. ve smyslu živočišného druhu).
antropocenoza (ang. .)
Biocenóza vzniklá v člověkem vytvořeném, umělém prostředí.
antropocentrizmus (ang. anthropocentrism)
Myšlení, kdy je člověk považován za ústřední realitu světa a vysvětlující
vše v souladu s tímto pojetím. Srovnej "antropomorfizmus".
antropofagie (ang. .)
Požírání lidí. OP
antropogenní (ang. anthropogenous)
Způsobený člověkem (ve smyslu živočišného druhu). Např. "antropogenní vliv na životní prostředí" obecně znamená "vliv lidstva na přírodu".
antropologie (ang. anthropology)
Věda zabývající se vznikem člověka, jeho vývojem, tělesnými znaky a vlastnostmi, nověji i jeho kulturou. Srovnej "etologie". PSM
antropomorfizmus (ang. anthropocentrism)
Přenášení vlastností a charakteristik lidské psychiky na předměty neživé nebo živé přírody, nebeská tělesa nebo mytologické bytosti. Snaha vykládat skutečnost analogií s člověkem, jeho prožíváním a jednáním.
Srdečnice. Hlavní tepna u Vertebrat. Největší tepna organizmu, která u placentálních savců vystupuje přímo z levé srdeční komory. Probíhá hrudníkem a břišní dutinou (před páteří) až do bederní oblasti, kde se dělí na dvě kyčelní tepny. Z aorty vystupuje v jejích různých částech řada větví, které zásobují okysličenou krví všechny orgány těla.
Území rozšíření druhu. Zeměpisně vymezená oblast obývaná příslušníky určitého živočišného nebo rostlinného druhu, případně jiné systematické jednotky. OP
areola mammae (ang. .)
[čti: areola mame], lat. prsní dvorec.
archeopteryx (ang. .)
Nejstarší známý jurský rod praptáků mající znaky plazů i ptáků. SCS
Skladné procesy - syntéza - složitých organických molekul. Z jednoduchých látek se vytvářejí látky složitější. Děje endergonické (energie je spotřebovávána). Např. fotosyntéza".
asociace (ang. .)
V zoologii označuje společenství živočichů určitého menšího vymezeného biotopu (např. slepého říčního ramene, kamenité stráně, rákosiny apod.). Srovnej "formace". OP
atavizmus (ang. .)
atavus - praděd. Útvar nebo jev, který se u současné formy druhu běžně nevyskytuje, ale vyskytoval se u jeho předků či víceméně vzdálených předků. Jde o opětovný výslyt znaku, který není vlastní bezprostředním předkům, ale vyskytuje se u vzdálených předchozích generací. Jednou z možným příčin atavizmu mohou být poruchy během embryonálního vývoje jedince nebo mutace (např. 5 prstů na noze normálně čtyřprstého savce, rudiment ocasu u člověka aj.).
(1) Odumření. Postupné vyloučení organizmu nebo jeho části z činnosti, nezávisle na příčině.
(2) Zmenšení orgánu nebo tkáně živočicha během individuálního života.
atlas (ang. ..)
První krční obratel, tzv. nosič. Svou spodní plochou leží na druhém krčním obratli (axis) jehož trn prochází otvorem atlasu. ...... PSM.
ATP (ang. ATP = adenosintriphosphate)
Zkratka pro "adenosintrifosfát". Energeticky bohatá látka (makroergní fosfát), která je schopna uvolnit energii pro potřeby buňky a do níž se energie rovněž ukládá.
atrofie (ang. .)
Chřadnutí a ubývání (tkáně, orgánu) z nedostatečné výživy. Může mít podstatu chorobnou nebo i fyziologickou (např. odumření lýčí, zakrnění ocásku pulce při přeměně v žabku aj.). OP
auct. (ang. auct.)
lat. auctor. Zkratka pro "autor", která zastupuje jméno autora u latinského názvu druhu, není-li citujícímu jméno autora popisu známo. OP
Rod hominidů (Hominidae) v pliocénu a pleistocénu. První australopitéci žili asi před 4 mil. let ve východní Africe (Keňa, Tanzánie). Ve srovnání s jinými primáty neměl ještě zřetelně větší objem lebky. Podle druhu byla váha těla australopitéků mezi 30 - 80 kg. Hominid vzpřímené chůze, asi 120 cm průměrné výšky a s ještě malým objemem lebky (450 až 500 cm3). Patří k nim v širším slova smyslu ještě rod Paranthropus, který, jak je dokázáno, už používal jednoduché kamenné nástroje (raný oldowan).
Schopnost organizmu vytvářet organické složky těla z anorganických látek. U zelených rostlin a některých bakterií se tak děje za využití sluneční energie (fotosyntéza) nebo oxidací za využití anorganické energie (tzv. chemosyntéza).
autozom (ang. .)
Chromozom, který se v tělesných buňkách vyskytuje v páru (v člověka 22 párů) na rozdíl od dvou pohlavních chromozomů (tzv. gonozomů), které jsou odlišné: X a Y.
avifauna (ang. .)
Ptačí zvířena určité zeměpisné oblasti.
axilla (ang. .)
Podpažní jamka.
axis (ang. .)
(1) lat. osa. (2) Druhý krční obratel, tzv. čepovec.
