Párový pohlavní chromozom (tzn. heterochromozom) u ptačího typu určení pohlaví. V diploidním buněčném jádře může být přítomen v kominacích jako pár ZZ (samčí pohlaví) nebo v nepárové kombinaci s W-chromozomem (ZW), která u ptáků určuje samičí pohlaví.
Chycení živočicha ve volné přírodě a jeho uvěznění člověkem. Často v souvislosti se zájmem o chov živočicha v podmínkách určovaných člověkem.
zajíci (ang. Lagomorphs)
Řád savců pro který jsou typické zdvojené horní řezáky (tzv. hlodáky), dlouhé ušní boltce a zadní končetiny výrazně delší než přední. Oči mají umístěné na bocích hlavy, což umožňuje rozhled v okruhu téměř 360 °. Do zajíců řadíme dvě čeledi - zajícovití a pišťuchovití.
Normativní akt nejvyššího orgánu státní moci přijatý stanoveným způsobem (postupem stanoveným ústavou). Všechny zákony jsou publikovány ve Sbírce zákonů.
- Autorský - ....def...
- biogenetický - poučka, kterou formuloval německý biolog Ernst Haeckel; praví, že jedinec v průběhu ontogeneze opakuje ve zkrácené podobě jednotlivá vývojová stádia, jimiž procházel dotyčný druh v průběhu svého fylogenetického. OP
- ireverzibility - poučka, kterou vyslovil belgický paleontolog Louis Dollo; praví, že jestliže v průběhu vývoje některé živočišné skupiny určitý orgán ztratí funkci a zakrní, pak v případě obnovení podmínek, za nichž se orgán uplatňoval, se tento nikdy znovu nevytvoří a jeho ztráta je kompenzována jiným řešením. OP
- korelační - poučka, kterou vyslovil francouzský zoolog a paleontolog George Cuvier; praví, že změny v utváření jednoho živočišného orgánu jsou provázeny odpovídajícími změnami na jiných částech těla; tato skutečnost do jisté míry umožňuje rekonstrukci neúplných nálezů zoologických a paleontologických. OP
- priority - nomenklatorické pravidlo, podle něhož z několika vědeckých pojmenování určitého druhu zůstává v platnosti to, které bylo uveřejněno tiskem jako první. Výchozí hranicí je v zoologii rok 1758, což je rok 10. vydání Linnaeova spisu Systema Naturae. V botanice je to rok 1753, což je rok vydání Linnaeova spisu Species Plantarum. OP
- o přespecializovanosti - poučka, kterou vyslovil americký zoolog a paleontolog Edward Drinker Cope; praví, že jednostranný vývoj v určitém směru, nadměrná velikost nebo nadměrná specializovanost určitých orgánů se nakonec stávají svému nositeli neprospěšnými a mohou vést až k jeho zániku.
,
- O životním prostředí - ....
zánártí (ang. tarsus)
(1) Synonymum pro "hlezno". Krajina pánevní končetiny obratlovců kolem hlezenního kloubu.
(2) Tarzus očních víček savců je dutá vazivová plochá destička až chrupavčité konzistence, která podpírá a zpevňuje horní i dolní víčko a uvnitř víčka vytváří plochou řadu několika desítek dlouhých těl mazových tarzálních (tzv. meibomských) žlázek. NSZ
záření (ang. .)
Proud vysoce energetických částic nebo vln. Elektromagnetické záření tvoří elektromagnetické vlny ve škále od krátkých až po dlouhé. Zahrnují rádiové vlny, mikrvlny, infračervené záření, viditelné světlo, ultrafialové záření, rentgenové a gamma záření. Nejvyšší energií disponuje krátkovlné elektromagnetické záření.
Společné označení několika druhů lichokopytníků z rodu Equus, kteří mají charakteristické příčné černé pruhy na bílém podkladě srsti. Srovnej "zebroid" a "kůň" .
Neplodný kříženec zeber a koní. Zebroid vznikl jako pokus o získání mezidruhového křížence, který by zdědil odolnost vůči tropickým chorobám po zebrách a byl by silný a ovladatelný jako kůň. Zebroidi však mají divokou povahu po zebrách a jsou náchylní k chorobám jako koně.
Příspěvek jedince populaci potomků ve vztahu k příspěvku ostatních jedinců dané populace. Poměrný příspěvek jedince do fondu genů následující generace.
(1) Souborný název rasdomestikovaného sudokopytníka z čeledi turovitých, vyšlechtěných v Asii a Africe. Zebu se vyznačují dlouhými vztyčenými rohy, tukovým hrbem na hřbetě, sraženou zádí, velkými ušnímii boltci a mohutným lalokem pod krkem. Nejčastěji mají šedožluté sbarvení těla. Zebu byl vyšlechtěn z dnes již vyhynulé indické formy pratura (Bos primigenius). Na základě křížení zebu s evropskými plemeny skotu byla vyšlechtěna řada masných plemen skotu.
(2) Useň z výše popsaného sudokopytníka nebo její imitace, případně výrobky z ní. SCS
(1) Metoda trvalé nebo dočasné evidence jedinců. Trvalé značkování se provádělo zejména tetováním, vypalováním či vrubováním. Dnes se u živočichů uplatňuje značkování pomocí čipu, který se zavede pod kůži. Přechodné značkování se provádí vystřihováním čísel do srsti, popisováním barvami či implantaci vysílačky do těla. Za značkování považujeme i nastřelení naušnic nebo různých identifikačních známek.
(2) Způsob chování živočichů, při kterém dochází k poznamenání předmětů v prostředí.
- pachové - Způsob chování, při kterém je vylučován pach sloužící k označení příslušnosti jedince nebo předmětu. Pach může být vytvářen močí nebo výměškem pachových žláz.
znak (ang. sign)
Charakteristická vlastnost; názorný reprezentant objektů.
- primární pohlavní - přítomnost pohlavních orgánů, určují pohlaví jedince.
- sekundární pohlavní - přítomnost nepohlavních orgánů, specifických pro dané pohlaví (u samců např. parohy, silnější svalovina; u samic např. nevýrazné zbarvení, subtilnější postava). Znaky jiniž se samci vzhledově liší od samic.
Označení pro zvláštní vztah člověka a zvířete, představující nejčastěji proměnu člověka ve zvíře. Tato proměna je známá zejména z mýtů, lidových pověstí a pohádek. V užším pojetí může zoantropie představovat i jistý druh "duchovní identity" mezi člověkem a zvířetem, spočívající v promítání psychických obsahů člověka do zvířecí bytosti. MČSE
Pásmovitost. Typické rozložení druhů do pásem podle gradientů prostředí. Pásovité uspořádání rostlinstva a živočišstva na zemském povrchu rovnoběžně s rovníkem. Každá zóna je charakterizována určitým množstvím sluneční energie podle pohybu Země ve vztahu k Slunci.
zóna (ang. zone)
- adaptační - životní prostor organizmu v prostředí, ve kterém je schopen udržovat ekologickou stabilitu. Pojem hraje důležitou roli v evoluční teorii. Protože se adaptační zóny mění v průběhu času (většinou jsou užší), musí všeobecně následovat změna v životě, případně specializace jednotlivých oraganizmů. Evoluční účinek má přirozeně také přechod organizmu do nové adaptační zóny, přičemž musí být dána možnost preadaptace.
řec. předpona odvozená od slova zóon [čti: dzóon] s významem - živočich, živý tvor. S významem slova zóos [čti: dzóos] se používá jako předmět (např. zoologie) nebo jako vlastnost odvozeného slova (např. zoohormon, zoospora). SCS
Prostředek, přípravek, chem. látka určené k hubení živočichů. Zoocidy se využívají zejména v zemědělství.
zooedafon (ang. .)
Společenstvo živočichů žijících v půdě. Podle velikosti živočicha se dělí na mega- (př. krtek), makro- (př. žížala) a mikroedafon (př. chvostskok).
zoofág/zoofágní (ang. .)
Organizmus (živočich) živící se živočišnou potravou, příp. živočich živící se živočichy jiného druhu. Zoofágové se dělí na dvě skupiny: predátory a parazity. Srovnej "fytofág".
zoofilie (ang. .)
Sexuální úchylka člověka charakterizována vzrušováním a ukájením pohlavního pudu pohlavním stykem se zvířaty. MČSE
Obor veterinárního lékařství, který se zabývá vlivem činitelů vnějšího prostředí (teploty, vlhkosti, slunečního záření) na zdraví a užitkovost zvířat. MČSE
Část paleontologie, která se zabývá studiem fosilních živočichů a jejich zbytků. Podle velikosti zkoumaných zbytků se dělí na mikrozoopaleontologii a makrozoopaleontologii. Podle systematického hlediska se dělí na paleovertebratologii a paleovertebratologii. Viz také "paleozoologie".
zoochorie (ang. zoochory)
Přenos organizmů prostřednictvím živočichů. Semena a plody rostlin, popř. drobní živočichové mohou být přenášeni buď na povrchu těla (tzv. epizoochorie, exozoochorie), nebo v trávicím traktu (endozoochorie).
Zařízení určené k chovu divokých zvířat. Zvířata jsou chována v klecích, voliérách, teráriích, nebo na velkých volných prostranstvích v podmínkách připomínající přirozené podmínky druhu.
zoomorfizmus (ang. .)
Připisování zvířecích vlastností reálným či fantastickým objektům; zobrazování nadpřirozených sil a bohů ve zvířecí podobě.
zoonóza (ang. .)
Nemoc živočichů přenosné přirozenou cestou na člověka, u které zpravidla nedochází k dalšímu přenosu z člověka na člověka. Člověk se nakazí buď přímo od zvířete, např. kousnutím, nebo kontaminovanými potravinami a předměty, prachem obsahujícím infekční agens, živými vektory ap.
zootechnika (ang. .)
Nauka o chovu a produkci hospodářských zvířat. MČSE
- obecná - Studuje fylogenii a užitkové schopnosti hospodářských zvířat a na základě poznání biologických a hospodářských zvláštností jednotlivých druhů a plemen zvířat rozpracovává obecné principy a metody ke zvyšování jejich reprodukčních schopností.
- speciální - Zabývá se technikou chovu jednotlivých druhů a užitkových směrů hospodářských zvířat, přičemž využívá poznatky obecné zootechniky.
- života - (1) souhrn jevů individuálního života živočichů, např. přijímání potravy, rozmnožování, pohyb, chování, vztah k prostředí a k ostatním organizmům v něm se vyskytujícím. (2) Funkce živočicha v ekosystému.
- moudrosti - lidové označení pro třetí stoličky (horní i dolní) člověka, vyznačující se velkou variabilitou tvaru, velikosti a počtu kořenů. Prořezávají se mezi 18. až 25. rokem života, v některých případech se neprořežou vůbec. MČSE
- třenový (ang. premolar) - ....def. .....
- tuberkulosektoriální - vývojové stadium při vzniku savčích zubů s více hrboly, které následuje po trituberkulárním stadiu, kdy jsou již vytvořeny jednotlivé hrboly na skusné ploše, tj. protoconid, talonid, hypoconid, hypoconulid a entoconulid.
Přehledné vyjádření celkového počtu zubů a rozestavění jednotlivých typů (tj. řezáků, špičáků, třenových zubů a stoliček) v horní a dolní čelisti. Vzorec má podobu zlomku, kde v čitateli je uvedena polovina horního a ve jmenovateli polovina dolního zubního oblouku.
Kříženec bizona a zubra, který je opět schopen plodit rozmnožování schopné potomstvo. Produkce zubrobizonů vedla v 20. století k záchraně zubra evropského před vyhynutím.
zvěrokruh (ang. .)
Dělení dráhy zdánlivého oběhu Slunce kolem Země na 12 částí po 30°, pojmenovaných podle souhvězdí ležících v jejich blízkosti. MČSE
Mechanické vlnění šířící se pružným prostředím (plyny, kapalinami, pevnými látkami). Rychlost šíření zvuku záleží na teplotě a na prostředí. Srovnej "tón".
- slyšitelný - pásmo s frekvencí mezi infrazvukem a ultrazvukem, které je člověkem slyšitelné.
zvukovod (ang. .....)
meatus acusticus externus. Část vnějšího ucha ve tvaru prohnuté trubice (u člověka asi 2,5 cm dlouhé). Její stěnu tvoří v zevní části chrupavka, ve vnitřní části kost spánková. Zvukovod je vystlán kůží, v níž jsou žlázy vylučující ušní maz. Proti střednímu uchu je zvukovod uzavřen pružným bubínkem.
zvyk (ang. .)
Chování charakterizované vysokou mírou osvojení, které se formuje cvičením (opakováním). Jeho hlavním znakem je zautomatizovaná činnost, která není doprovázena vědomou kontrolou. Angloamerické literatura užívá pojem "habit", který svým širším významem sbližuje zvyk s návykem.
zygota (ang. zygote)
Diploidní buňka, vznikající splynutím dvou gamet (obvykle jedné samičí a druhé samčí). B-H-T
U živočichů jde o oplozené vajíčko, které se ještě nazačalo rýhovat. SCS
Céva vedoucí krev směrem k srdci. S výjimkou plicních žil obsahuje neokysličenou krev. Tlak v žilách je ve srovnání s tepnami velmi nízký, proto i jejich stěna je podstatně tenčí. Mnoho žil probíhá povrchově v podkoží. Při jejich poranění vytéká temně červená krev. V žilním systému těla jsou obsaženy cca 2/3 krve (proto se někdy hovoří o kapacitním řečišti). Srovnej "tepna".
- užitečný - živočich, který poskytuje člověku bezděčně prospěch, aniž si to člověk uvědomuje nebo o to usiluje.
- užitkový (ang. productive animal) - živočich, kterého člověk chová, záměrně šlechtí a využívá jich. Poskytuje člověku přímý užitek buď produkty svého těla (maso, mléko, tuk, vejce, med, včelí vosk, vlna, kožešina, peří, hedvábí), nebo určitými úkony podmíněnými konstitucí, kondicí a funkcí nervového systému (tah, nošení břemen, hlídání, stopování atd.).
Populární označení pro recentnídruhorganizmu se znaky fylogeneticky staré skupiny, který se v určitém refugiu udržel, zatímco ostatní příbuzné druhy vymřely v minulých geologických dobách. Př,: haterie na Novém Zélandě; latimerie v hlubinách Indického oceánu.
